= projev síly národa, manifestace kulturní a politická
po dostavění vyhořelo, za dva roky opět otevřeno (vždy Smetanovou Libuší)
r. 1868 položen základní kámen
architekti: Ferdinand Schulz, Josef Zítek
Sochaři: Josef Václav Myslbek (vnitřní sochy), Schnirch (trojspřeží frygy)
malíři: Josef Mánes, Mikoláš Aleš (obrazy lunety, cyklus má vlast), František Ženíšek (vyzdobil strop), Václav Brožík, Vojtěch Hynais (maloval oponu), Josef Mařák
skladatelé: Antonín Dvořák, Bedřich Smetana, Zdeněk Fibich
prvním ředitelem ND byl František Adolf Šubert. Prvním dramaturgem byl Ladislav Stroupežnický.
generace ND = většinou umělci, kteří se podíleli na stavbě, výzdobě a provozu ND.
1. fáze – 80. léta – byly uváděny překlady děl cizích autorů, největší ohlas měly hry H. Ibsena (Nora, Divoká kachna), hry ruských realistických autorů: Gogol (Revizor), A. P. Čechov (Strýček Váňa, Tři sestry, Višňový sad).
2. fáze – od konce 80. let – hry českých realistických autorů.
Generace ND
František Adolf Šubert (1849-1915)
psal hry se sociálními náměty, první ředitel ND
Jan Vývara – drama o sedlákovi, který se bouří proti bezpráví feudálů
Drama čtyř chudých stěn – o českém horníkovi, který bojuje proti německým podnikatelům o právo na práci a za práva národní
Ladislav Stroupežnický (1850-1892)
první dramaturg ND
dnes se jeho hry příliš nehrají. Psal veselohry a historické hry
- Zvíkovský rarášek, Paní mincmistrová. Veselohra Naši furianti >
Odehrává se v jihočeské vesnici. Zápletka: starosta vede spor o to, kdo má být ve vsi ponocným. Dva uchazeči, vysloužilý voják a krejčí, za každým stojí nejlepší sedláci (furianti) Autorův ironický a kritický postoj k vztahům mezi lidmi na vesnici; složité charakteristiky postav – jejich furiantství (starosta Dubský, švec Havršperk, voják Bláha).
tato hra představuje mezník v dramatu, začalo se upouštět od náročnějších her, objevují se náměty ze všedního života.
Dramatická tvorba májovců
Jan Neruda (1834-1891)
pokoušel se psát dramata, většinou se sociálními motivy
veselohry: Ženich z hladu, Prodaná láska, Žena miluje srdnatost, Merenda nestřídmých tragédie: Francesca di Riminy- (hráno bez úspěchu ve Stavovském divadle) aktovka Já to nejsem
jeho dramata však vesměs neuspěla
později se Neruda k dramatické tvorbě už nevrátil
Divadelní otáčky – časopis věnovaný dění kolem divadla, obsahoval drobné kritiky div. her, portréty autorů a herců, fejetony o činnosti, repertoáru divadla, atd.
svědčí o Nerudově kladném vztahu k divadlu
Žádné komentáře:
Okomentovat