Sb. Vybouřené smutky – Sova se stylizuje do postavy poutníka, vytváří symb. Svět fantastických krajin, neskutečných scenérií, fiktivních zážitků, projevuje se zde vyhraněný individualistický postoj, tato sbírka.
Sb. Údolí nového království – vrchol individualismu; vidina budoucí společnosti; motiv poutníka – básník se z hor snů vrátil k zemi; patetický, široce stavěný volný verš.
Sb. Ještě jednou se vrátíme – b. Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy – obsahová neurčitost, náznakovost, vnitřní citová opravdovost, snaha vsugerovat pocit, náladu okamžiku; melodičnost. 2 okruhy motivů – motiv sadu a motiv plavby – oba časově určeny roč. obdobím, jarem a podzimem = symbolické obrazy pro vyjádření duševního stavu lyr. hrdiny; intimní lyrika; střídání tázacích a oznamovacích vět
Sb. Lyrika lásky a nového života – b. Rozhovor (imag. Rozhovor mezi mužem a ženou); sb. Dobrodružství odvahy – dojmy z rus. revoluce, vzpoura dělníků a rolníků potlačena carem; sb. Zpěvy domova – reakce na 1.sv.válku, vyznání vztahu k národu, domovu, odpor k válce;
sb. Krvácející bratrství, Básně nesobeckého srdce. Sova není jednoznačný, jeho názor se vyvíjí, pohrdá vším nicotným na zemi, utíká na hory snů, pak se vrací a pomáhá lidem.
próza
Ivův román, Výpravy chudých, smutná novela Pankrác Budecius, kantor (z doby rokoka – 18. st. ). Lyrizace epiky, vliv impres.
Otokar Březina (1868 – 1929)
nejvýznamnější symbolista, individualista (ústřední postavou básní je on sám), samotář (přátelil se jen s Jakubem Demlem), nikdy se neoženil. Pocházel z Vysočiny, narodil se v Počátkách, byl učitelem v Nové Říši a v Jaroměřicích. Vl. jm. Václav Jebavý, pův. pseud. Václav Danšovský. Jedináček rodiče mu brzy zemřeli, studoval gym. v Telči.
Myšlenkový vývoj od pochmurných nálad až k sociální humanitě. Přesvědčen o existenci nadpozemské skutečnosti (boha, ale nikdy ho bohem nenazývá), odvrací se od pozemského života, navazuje kontakt s duchovním světem. Bezmezné obrazové bohatství; zhuštěný, hymnický výraz; patos; citovost (bolest, stesk); bohatý jazyk; složitá stavba dlouhých souvětí, hudebnost verše, zástupce symb.
Pět sb. Sb. Tajemné dálky – b. Moje matka – hymnický výraz, patos; ústřední postava je sám básník: zpověď z bolestných zážitků, hluboký vztah k mrtvé matce; pocit samoty. Šla žitím matka má jak kajícnice smutná / dne její neměl vůně, barev, květů, jasu.
Sb. Svítání na západě (titul = oxymóron) – západ – smrt je vykoupením z pozemského utrpení, vkládá naděje do křest. X Macharovi. B. Tys nešla – neurčitost tématu – čekání na inspiraci, matku, smrt? – obraz duševního stavu lyr. hrdiny, smyslově konkrétní obrazy (zapojeny všechny smysly), široký proud obraznosti.
Sb. Větry od pólů (vrchol abstrakce, filosofie smyslu života: soucit, bolest, láska. B. Příroda (dialog s živly).
Sb. Stavitelé chrámů (= básníci, malíři, umělci, ideoví vůdci),
Sb. Ruce – spojení člověka s vesmírem, optimističtější víra v budoucnost; mlhavá představa o sbratření lidstva – symbol spojených rukou. Březina se od marnosti dostává přes nebeské výšiny až k oslavě lidské práce.
Dvě knihy esejů: Hudba pramenů, Skryté dějiny
Pozn.: Březinovo kosmické vizionářství X Whitmanovo pozemšťanství X Sovův návrat k zemi.
Žádné komentáře:
Okomentovat