=moudrý výrok (z řečtiny) s obecně platným obsahem, přísloví
...
Zlé kolo najviece skřípá,
malý had najviece sípá,
a chlápě najviece chlípá.
...
- autor Alexandreidy projevil ve svém díle také vlastenecké smýšlení, když líčí pocty, jichž se dostalo Alexandrovi v Babylóně, touží po tom, aby takového krále měli také Čechové, neboť pak by již nehrozilo české zemi, od německých přistěhovalců, nebezpečí
autor příslušníkem vysoké šlechty
Dalimilova kronika - (vede nás do 20 let 14. století) Pochází z prvních let vlády Jana Lucemburského a vyniká nad všechny starší kroniky uvědomělým pojetím českých dějin, vlastenectvím, lidovostí. Podobně jako u Alexandreidy neznáme autora ani u této kroniky. O neznámém autorovi soudíme jen, že byl šlechtic, nenáviděl měšťany a byl literárně vzdělaný, neboť znal starší české kroniky. Kronika byla omylem pojmenována po Dalimilu Meziříčském, jejímu objeviteli.
- zachovala se ve 14 rukopisech
Ve 106 kapitolách vylíčil skladatel české dějiny od příchodu praotce Čecha až do roku 1314. Nejstarší dějiny vypravuje podle Kosmova líčení (Kosmova kronika byla jeho předlohou), ale znal i jiné kroniky (Boleslavská, Pražská, Břevnovská) a použil také lidových tradic, místních a rodových pověstí (Oldřich a Božena, Přemysl Oráč, Břetislav, Soběslav a jiné) a v posledních kapitolách čerpal z vlastních zkušeností nebo z vyprávění pamětníků.
Autor kárá českou šlechtu, že se nezajímá o minulost vlastního národa. Vyjadřuje odpor proti cizím literárním látkám, jako byla např. Alexandreis.
Vlastním účelem kroniky nebylo ani tak vylíčení minulosti jako spíše naléhavá výzva, aby se Čechové vrátili k starým dobrým vlastnostem, láska k českému lidu a české řeči. Láska k vlasti se básníkovi jeví jako cit přirozený. Varuje před napodobováním cizích mravů a obyčejů, vytýká lakomství a sobectví, horuje pro spravedlnost a právo. Prvky demokratismu.
Dalimilova kronika není ovšem tak spolehlivým historickým pramenem jako je kronika Kosmova. Skladatel často nerozeznává mezi skutečnými událostmi a pověstmi, přenáší názory své doby do nejstarší minulosti, často si také vypomáhá fantazií.
Básník je stručný, přímý, neodbočuje, své úvahy a rady vkládá do úst Libuše, Oldřicha a jiných. Autor kroniky píše prostě, přístupně a nestrojeně. Rád používá vtipných lidových rčení, úsloví a přirovnání.
Např. "Ktož chce v domu škody zbýti,
nedaj jiskře uhlem býti.
Neb uhel často ohněm bývá,
proňž bohatý sbožie zbývá (=ztrácí majetek)"
Žádné komentáře:
Okomentovat