Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

14. maturitní otázka - Kritický realismus a naturalismus v české literatuře

Český realismus


  • realismus je vlastně reakce na romantismus. Návaznost na počátky umělec. realismu od 40. let 19. stol. (Havlíček – kritika Tylova Posledního Čecha, Obrazy z Rus, Tyl, Němcová – Obrazy z okolí domažlického).

  • realismus používal typizace, chce pomocí ní odhalit zákonitosti skutečnosti. Je zde pozitivizmus, senzualistická filosofie, skutečné je jen to, co je poznatelné smysly.

  • Typ = nositel charakteristických vlastností určité skup. lidí, prostředí, usiluje o objektivnost, autor nevstupuje do děje, nehodnotí, neztotožňuje se se svými hrdiny nejčastěji se vypravuje ve třetí osobě. U realistického díla se hovoří o jednotě obsahu a formy.

  • Kritický realismus- společensky angažovaný, zaměřuje se na nedostatky ve spol. a kritizuje je. U nás 70. – 80. léta 19. st. Kritický realismus zobrazuje společnost tak, aby ji svými díly zároveň kritizoval. (kritika = hodnocení) – kritika sobectví, ješitnosti, závistivosti, prchlivosti, lakoty, chyb ve struktuře spol., soc. problémů, problémů v chudobě, stáří, vztahů mezi mladými a starými, ztráty morálních hodnot, upadání spol.

  • Vědecký realismus zaměřený na celou řadu reforem v oblasti vědy, politiky, veřejného života i umění. Hlavní představitelé Tomáš Garigue Masaryk, spis. Jan Herbert – vydával politický časopis Čas. Odmítají umění pro umění, krásné je to, co je užitečné. Aféra kolem článků Huberta Gardona Schauera – klade otázku, zda by nebylo lepší spolupracovat s Němci (Češi jsou moc malý národ). Hlavní vědecký podnik – Ottův slovní naučný, největší encyklopedie, která vyšla v českém jazyce. Umělecký naturalismus nemá právo uplatňovat v díle fantazii, autor musí být nestranný. Čl. je dle naturalismu determinován biologicky (dědičností) a sociálně (prostředí) => je zobrazován jako živočich, pudové vlastnosti převládají nad morálními.

  • Socialistický real. – vyhlášený jako jediná metoda soc. umění v r. 1934 na sjezdu sovětských spis. Vyzvedává výchovnou funkci umění v duchu kom . ideologie a zatlačuje zejména jeho estetickou stránku – stranickost, třídnost, masovost, dogmatické (černobílé) zobrazování skutečnosti.

Žádné komentáře:

Okomentovat