1.fyzická způsobilost,resp.zdravotní stav pracovníka.
2.psychická způsobilost pracovníka
3.odborná způsobilost daného jedince
4.morální a občanská bezúhonnost člověka.
Fyzickou způsobilost pracovníka posuzuje obvykle lékař na základě porovnání fyzické zdatnosti a celkového zdravotní stavu jedince s fyzickými nároky práce a jejími požadavky na zdravotní stav. Psychická způsobilost člověka může být rovněž posouvána či hodnocena z klinického hlediska, a to jako míra jeho duševního zdraví. I nedostatečné duševní zdraví limituje člověku jeho pracovní uplatnění. Psychická způsobilost z hlediska psychologie práce bývá chápána poněkud jinak, a to jako způsobilost člověka pro výkon určitého pracovních činností či profesí. Posuzování psychické způsobilosti lidí v podmínkách hospodářské praxe je záležitosti psychologů práce, kteří přitom užívají psychodiagnostických metod, které jsou konstruovány tak, aby umožňovali postihnout značnou složitost psychického vybavení jedince, které zahrnuje schopnosti a v jejím rámci i dovednosti, dále pak motivační a charakterové vlastnosti osobnosti, hodnoty a postoje pracovníka, jeho temperamentové vlastnosti, odolnost vůči neuropsychické zátěži a pod.
Pro objektivní vztah člověka a práce má rozhodující význam míra souladu mezi nároky vykonané práce a individuálními předpoklady pracovníků, které jsou v různě komplexní podobě vyjádřeny v jejich pracovní způsobilosti, kvalifikaci či kompetenci. Při zkoumání úrovně pracovní spokojenosti pracovníků bývá obvykle pozornost věnována následujícím skutečnostem, jež se na její kvalitě v různé míře podílejí zpravidla v závislosti na profesi a pracovním zařazení, jakož i na individuálních charakteristikách každého pracovníka.
Nejčastěji bývají uváděny:
obsah a charakter práce
mzdové ohodnocení
pracovní perspektivy
vedoucí pracovník
spolupracovníci
organizace práce
fyzické podmínky práce
úroveň sociální péče.
Žádné komentáře:
Okomentovat