Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

20a): Kámen-rozdělení hornin / 20b): Stavební kámen – zpracování,použití

Kámen
-jeden z nejstarších nejkvalitnějších stavebních materiálů
-podle tvaru se dělí na kámen lomový (neopracovaný,většinou omítán),deskový,kvádrový,dlažební (dlažební kostky a obrubníky),obkladový apod.
-podle tvrdosti rozlišujeme kámen měkký (břidlice,opuka),středně tvrdý (pískovec),tvrdý (mramor,čedič,žula)
-výhodu kamene je jeho velká pevnost a trvanlivost,nevýhodou velká tíha a náročnost na opracování
-v architektuře se využívá i estetického působení kamene (zejména monumentalizačního)
-kámen se zpracovává lámáním,řezáním,broušením,některé druhy i leštěním
-často bývá i plasticky zdoben
-z počátku se používaly pouze posbírané kameny,později i kameny vylámané ze skály a hrubě opracované (megality)

Zřejmě nejstarším dokladem kamenicky přesně opracovaného použití kamene v architektuře je objekt (pravděpodobně chrám) ve městě Šnajdra na maltě (4.tis.př.n.l.)
-již ve starověku byly zakládány rozsáhlé kamenolomy
-kamenická práce byla ceněna zejména v gotice
-později (zejm. od doby baroka) byl kámen někdy nahrazován umělým kamenem různého složení,určený k lití do forem a opracování pro stavebnictví i sochařství

Obelisk
-štíhlý,nahoru se zužující jehlan,obvykle z jednoho kusu kamene,ukončený většinou nízkým,někdy zlaceným pyramidem(v období baroka někdy koulí a paprsky svatozáře)
-ve starém egyptě byl obelisk předmětem i prostředkem slunečního kultu
-nejstarší architektonicky doložený obelisk pochází ze Staré říše,většina obelisků pochází z Nové říše a je pokryta hieroglyfy
-největším dochovaným egyptským monolitickým obeliskem je nedokončený a prasklý obelisk v žulových lomech v Asuánu
-uplatnili se i též v římské antice a znovu v období renesance

Kamenné značky
-drobné obrazce a znamení (většinou z přímých tesaných čar),umístěné na gotických portálech,oknech a kvádrovém zdivu
-buď byly značkou tvůrce a sloužily mj. k vyúčtování prací,nebo byly pomůckou ke správnému sesazení (kamenické značky konstrukční)
-kamenické značky mistrovské byly většinou orámovány štítkem,kamenické značky byly bez orámování

-břidlice vedla svého architektonického uplatnění jako dlažební a obkladové desky nacházejí užitkové upotřebení např.v podobě drtí pro posyp izolačních lepenek nebo jako mikromleté břidlice pro speciální použití
-v menším množství se z nic štípe i krytina,určená převážně pro rekonstrukce historických střech
-zvláštní postavení z hlediska kvantity využití užitkového kamene mají vyvřelé horniny,zejména žuly,čediče,znělce,diapasy a andesity z nichž se vyrábí postatná část dnešní produkce drceného kameniva potřebného do betonů,ke stavbě komunikací apod.
-výjimečný význam mají žuly,jejich dobré štípatelnosti se využívá k výrobě kamenických výrobků-různě upraveného lomového kamene pro konstrukci opěrných zdí,silničních krajníků,zpevňování svahů,dlažebních kostek,schodů apod.
-v architektuře se žuly uplatňují zejména v podobě broušených či leštěných obkladů a dlažeb
-pískovec,opuky a trachtyty jako kamene se značnou nasákavostí a menší pevností jsou využívány ponejvíce jako obkladový kámen,tvrdší druhy pís-kovce i na konstrukční stavební prvky
-ještě nedávno se z kvalitních pískovců stavěly celé budovy,mosty a opěrné zdi
-způsoby dobývání kamene pro jednotlivé účely jeho použití a během doby se mění
-hledisky účelu se řídí rozhodování o těžební technologii a strojním vybavení lomů

Nástroje pro ruční opracování měkkých a tvrdých kamenů
-od nahrazení kamenných nástrojů kovovými neprováděli nástroje,používané na ruční opracování kamene
-tvarově však k velkým změnám nedošlo
-základními pomůckami na opracování kamene zůstávají úderné nástroje

Špičák
-je to hrotité dláto též oškrlík
-štíhlý čtyřboký nebo osmiboký hranol na jednom konci opatřený hrotem
-na měkké kameny je delší,průměr 16 až 20 mm s kalenou hlavou,druhý konec je vykován do ostrého hrotu
-na tvrdé kameny se používá kratší špičák,průměrem 18-24 mm,s ostřím vykovaným do úzkého jehlanu
-při práci se drží v jedné ruce špičák a druhou se přitlouká(na měkké kameny dřevěnou paličkou nebo železnou paličkou)
-na žuly jsou kladiva ocelová,zakalená a kladivo je oboustranné
-práce se špičákem se označuje jako bosírování,trhání (loupání),nebo špicování

Sekáč
-k odsekávání větších nerovností tvrdších kamenů slouží sekáč,bosové kladivo,též břitové kladivo nebo pucka
-pracují s ním dva kameníci
-sekáčem se též nasekávají rýhy při klínování kamene

Štípací klín
-se vkládají do předem vysekaných dlabů
-klíny jsou jednak trojúhelníkové s plechovými vložkami nebo i bez nich,kuželové

Sedlík
-používá se k urovnání značně nerovného povrchu kamene
-je to kladivo,jehož jedno čelo je dutě vybráno do rovnoběžných ostrých hran
-pracují s ním dva kameníci

Bučarda
-je to břitové kladivo podobné sekáči,ale s břitem vykovaným do dvou zubů
-pracují s ním dva kameníci

Zubák
-na hrubou úpravu plochy
-je to dláto s ozubeným ostřím
-na měkké kameny zubák s větším počtem hrotů,které je protáhlejší
-na tvrdé kameny s užším ostřím a smenším počtem hrotů

Dvojzub
-na žuly,zvaný též kančík
-dláto se dvěma hroty

Pemrlice
-kladivo se základnou čtvercovou,má na této hlavici tupé úhly
-především na žulu
-k vyrovnání prac. ploch,které zůstávají hrubě zrnité

Mlátek
-ženou dláto do materiálu
-na mramor,kameníci a sochaři

Tlukadlo
-dřevěná palička,do měkkého kamene(vápenec a pískovec)
-dělají se z habru

Prýskač
-je to zvláštní dláto s ostřím klínovitě upraveným,v podstatě je to osmiboký hranol,který je na jednom konci vykován do plochy s ostřím
-postupně se s ním odsekává kámen ve směru budoucí hrany

Lemovačka
-na úpravu hran,lemovadlo či proužkovací dláto
-vytváří se s ním lem na hraně kvádru

Rýhovačka
-má nejširší ostří
-urovnávají se s ním plochy tak,že celá plocha téměř pravidelně řazenými stopkami na nástroji
-pracuje s ní jeden kameník


Jeden z nejstarších nejkvalitnějších stavebních materiálů.
-podle tvaru se dělí na kámen lomový (neopracovaný,většinou omítán),deskový,kvádrový,dlažební (dlažební kostky a obrubníky),obkladový apod.
-podle tvrdosti rozlišujeme kámen měkký (břidlice,opuka),středně tvrdý (pískovec),tvrdý (mramor,čedič,žula)
-výhodu kamene je jeho velká pevnost a trvanlivost,nevýhodou velká tíha a náročnost na opracování
-v architektuře se využívá i estetického působení kamene (zejména monumentalizačního)
-kámen se zpracovává lámáním,řezáním,broušením,některé druhy i leštěním
-často bývá i plasticky zdoben
-z počátku se používaly pouze posbírané kameny,později i kameny vylámané ze skály a hrubě opracované (megality)

Zřejmě nejstarším dokladem kamenicky přesně opracovaného použití kamene v architektuře je objekt (pravděpodobně chrám) ve městě Šnajdra na maltě (4.tis.př.n.l.)
-již ve starověku byly zakládány rozsáhlé kamenolomy
-kamenická práce byla ceněna zejména v gotice
-později (zejm. od doby baroka) byl kámen někdy nahrazován umělým kamenem různého složení,určený k lití do forem a opracování pro stavebnictví i sochařství

Horniny rozdělujeme na:
Magmatické (vyvřelé) horniny - vyvřeliny
o Plutonické (hlubinné).
o Intruzívní (žilné).
o Vulkanické (sopečné).
o Vulkanickosedimentární.

Sedimentární (usazené) horniny - usazeniny, sedimenty
o Mechanické (klastické, úlomkovité).
o Chemické, chemogenní.
o Organogenní, biogenní.
o Kaustobiolity (hořlavé sedimenty).

Metamorfované (přeměněné) horniny - metamorfity
o Lokální metamorfózy (kontaktní,dislokační, šoková).
o Regionální metamorfóza.

Metamorfóza je přeměna hornin tlakem, teplem nebo chemickými látkami v zemské kůře; proces, jímž vznikají metamorfované horniny.


∙OBELISK
-štíhlý,nahoru se zužující jehlan,obvykle z jednoho kusu kamene,ukončený většinou nízkým,někdy zlaceným pyramidem(v období baroka někdy koulí a paprsky svatozáře).Ve starém egyptě byl obelisk předmětem i prostředkem slunečního kultu.Nejstarší architektonicky doložený obelisk pochází ze Staré říše,většina obelisků pochází z Nové říše a je pokryta hieroglyfy.Největším dochovaným egyptským monolitickým obeliskem je nedokončený a prasklý obelisk v žulových lomech v Asuánu.Uplatnili se i též v římské antice a znovu v období renesance

∙KAMENNÉ ZNAČKY
-drobné obrazce a znamení (většinou z přímých tesaných čar),umístěné na gotických portálech,oknech a kvádrovém zdivu
-buď byly značkou tvůrce a sloužily mj. k vyúčtování prací,nebo byly pomůckou ke správnému sesazení (kamenické značky konstrukční)
-kamenické značky mistrovské byly většinou orámovány štítkem,kamenické značky byly bez orámování

∙BŘIDLICE
Označení pro usazené částečně metamorfované horniny s jemnou zrnitostí vzniklé z jílovců a prachovců. Obsahuje především minerály biotit, muskovit a andalusit. Břidlice mívají černou až šedou barvu; vyznačují se dobrou rovinnou štěpností, takže z nich lze snadno vytvářet tenké desky. Břidlice se dříve používaly jako krytina na pokrývání střech, v současnosti je toto využití omezeno na opravy historických staveb

∙Zvláštní postavení z hlediska kvantity využití užitkového kamene mají vyvřelé horniny,zejména žuly,čediče,znělce,diapasy a andesity z nichž se vyrábí postatná část dnešní produkce drceného kameniva potřebného do betonů,ke stavbě komunikací apod.

∙VÁPENEC
Vápence jsou celistvé sedimentární horniny. Mají bílou, šedavou barvu, ale jsou také červenavé, anebo se zbarvují i jinými odstíny. Kromě menší části příměsí jsou vápence tvořeny kalcitem CaCO3. Z hlediska využití druhů kamenů je nejrozmanitější. Základní surovina pro výrobu cementu a vápna. Používá se také v průmyslových odvětvích-v hutnické technologii, gumárenském průmyslu,k výrobě laků i k dekoračním účelům.

∙PÍSKOVEC
Pískovec je zpevněná, usazená hornina. Je složen z drobných zrnek křemen spojené tmelem křenovým, železitým a jílovým. Vzniká tak, že se dutiny v nahromaděném písku naplní hmotou, která ztvrdne. Je snadno opracovatelný a trvanlivý, hodí se na venkovní architekturu. Velmi dobrý materiál pro sochařské práce. Dnes je nejvíce používán jako obkladový kámen.

∙OPUKA
Opuka vznikala z nejjemnějších částic usazených na mořském dně. V románském slohu byla opuka významným stavebním materiálem. Protože se opuka snadno opracovává, může sloužit i v kamenosochařství. Při vysokém obsahu vápnité složky se někdy opuka využívala pro výrobu vápna a cementu. Je jemnější než pískovec, ale není tak trvanlivá. V dnešní době se používá na vnitřní i venkovní architekturu.

∙MRAMOR
Je krystalický druh vápence. Může se skládat z jílových hmot, různých nerostů (grafit, limonit, hematit aj.) i organických látek, které původně bílý mra-mor zabarvují(barevnost je vlastně způsobena nečistotami). V širším slova smyslu se slovem mramor označuje každý vápenec, který se dá leštit. Použí-vá se převážně do interiéru(krby,obklady,dlažby,dlaždice,umyvadla)a je výborným materiálem pro sochařské účely.Kubánský mramor byl použit na Národním divadle.Za připomenutí stojí také socha Davida a Pieta v chrámu sv.Petra od Michellangela.

∙ŽULA
Skládá se z křemene,živce a slídy. Žuly jsou obvykle do šeda zbarvené s modrým odstínem, známé jsou ovšem také červené žuly. Dá se leštit. Většinou se používá na vnější architekturu(pomníky,urny,dekorace)

Žádné komentáře:

Okomentovat