9a. Publikace.

9a. Publikace. Charakteristika knihy jako polygrafického výrobku, fyzická struktura knihy, obecný přehled knižních vazeb; informační struktura knihy, úvodní, textová a závěrečná část knihy, jednotlivé náležitosti a grafická úprava těchto stran; technická příprava publikací, formáty knih, grafická úprava publikací, volba písma a papíru, rozbor knižní dvoustrany, sazební obrazec, záhlaví a zápatí, paginace, řádkový a stránkový rejstřík.


Kniha je neperiodická tiskovina. Vzniká v dokončovacím zpracování, kde se jednotlivé archy skládají na složky, z nich se tvoří knižní komplet a následně knižní blok. Oddělně se zhotovují knižní desky, které se s knižním blokem spojí pomocí předsádky. Z hlediska knihaře má tedy kniha dvě hlavní části.
Je to:
a) vnitřní – knižní blok
b) venkovní – knižní deska nebo obálka

Vnitřní část knihy zahrnuje tyto části:
1. knižní arch = potištěný arch papíru, který se skládá jedním nebo několika lomy na knižní složku.
2. knižní složka = je složený potištěný arch
3. předsádka = dvojlist papíru nalepený na první a poslední složku knihy a slouží ke spojení knižního bloku s knižní deskou.
4. příloha = může to být ilustrace, tabulka, mapa, bývá buď vlepená nebo vložená do pásky nebo kapsy na přídeští.
5. knižní komplet = je úplná sestava složek s předsádkami a přílohami
6. knižní blok = je knižní komplet spojený ve hřbetě šitím nebo lepením
7. ořízka = jsou boční strany knižního bloku po ořezání
8. kapitálek, záložková stužka
9. dutinka = papírový tunýlek přilepený na hřbet knižního bloku a na vnitřní stranu hřbetníku desky. Zvyšuje pevnost hřbetu knižního bloku a také pomáhá k lepšímu a pevnějšímu spojení desky s blokem.

Do vnější části knihy patří:
1. knižní desky = skládá se ze dvou lepenkových přířezů a kartonového nebo lepenkového hřbetníku potažených plátnem, papírem nebo jiným materiálem.
2. Přídeští = je vnitřní strana desky, na které je přilepena předsádka.
3.Drážka = je žlábek tvarovaný mezi hřbetníkem a lepenkovým přířezem potažených knižních desek.
4. Obálka = je to vnější část brožury a může být potištěná, lakovaná nebo laminovaná.
5. Přebal knihy = je to obal knihy z papíru nebo fólie. Většinou je potištěný s dovnitř přehnutými okraji, na kterých mohou být údaje o knize nebo autorovi.

Podle způsobu zhotovování dělíme knižní vazby na:
a) měkké vazby (brožury) V1 – sešitová měkká vazba
V2 – lepená měkká vazba
V2a – lepená měkká vazba lemovaná (oblepovaná)
V3 – bloková měkká vazba
V3a – bloková měkká vazba lemovaná (oblepovaná)
V4 – šitá měkká vazba

Po dohodě se zákazníkem je možná u brožur speciální úprava.
1. měkká vazba s okrajem
2. měkká vazba se záložkami
3. měkká vazba podlepovaná
4. měkká vazba s přebalem
5. měkká vazba z volných složek


b) tuhé vazby V7 – vazba s kombinovaným potahem
V8 – vazba s nekombinovaným potahem (celoplátěná)
V8a – vazba s nekombinovaným potahem – laminovaná
V8b – vazba s nekombinovaným potahem (celopapírová)
V8c – vazba s nekombinovaným potahem (z jiného potahového materiálu (baladek, Balacron, netral, cobra apod.)
V9 – desky z plastu vyztužené (buď tenčí lepenkou, nebo tvrzeným
PVC)
V9a – desky z plastu nevyztužené


c) speciální vazby používají jiný způsob spojování knižních kompletů do knižního bloku
než šití nebo lepení například - spirála, hřeben, kovová mechanika, plechová lišta. Zahrnujeme sem i prostorové pohádky.
Norma nezahrnuje vazby neprůmyslové. V5 – polotuhá vazba
V6 – dětské skládanky

Z hlediska informační struktury knihy se posuzuje:
Obsahová struktura, která se omezuje na přítomnost různých prvků informačního obsahu. A logická struktura, která určuje způsob rozmístění informačního obsahu.
Obsah knihy se dělí na:
a)úvodní část publikace
b)hlavní textová část
c)závěrečná část knihy


ÚVODNÍ ČÁST PUBLIKACE

Signet – značka nakladatelství a většinou je na první liché straně (1. str.)

Patitul – zkrácený titul a jméno autora, rovněž na liché straně, bývá vytištěn menším písmem než hlavní titul (1. nebo 3. str.)

Hlavní titul (titulní list) – je zde uveden autor a název knihy, název vydavatelství, rok vydání, bývá na levé straně (3. nebo 5. str.). Má jednotnou kompoziční úpravu s celou publikací.

Protititul – může zde být frontispice (obrázek nebo kresba) charakterizující dílo. Nebo zde může být souborný titul (u vícesvazkových děl) nebo je zde vakát (prázdná strana). Bývá umístěn na protější sudé straně. (2. nebo 4. str.)

Copyright – je to údaj o autorském a vydavatelském právu. Dále je zde ISBN a číselný kód. Je to mezinárodní registrace knihy. Nachází se na sudé straně titulního listu. (4. nebo 6. str.)

Anotace – údaj o knize a autorovi (4. nebo 6. str.)

Dedikace – věnování a motto (4. nebo 6. str.)

Prolog (předmluva) – píše ho někdo jiný než autor, týká se dané tématiky, písmo je shodné s písmem základního textu.

Dále v úvodní části může být obsah (zejména u odborných knih), úvod (ten píše autor) a předmluva (píše někdo jiný)


HLAVNÍ ČÁST KNIHY

Tvoří text. Bývá uspořádán do odstavců a kapitol. V některých knihách bývají ilustrace a popisky k nim. Obrazová část může být i zvláště. Dále zde můžeme najít:

Paginace – číslice, upravují se podle vkusu upravovatele nebo typografa. Není součást sazebního obrazce.

Záhlaví – je text vysázený pod horním okrajem stránky, odděleně od ostatního textu. Může být živé (v průběhu publikace se mění) – u slovníků nebo neživé (zůstává v celém rozsahu publikace stejné) – jméno autora, knihy, název kapitoly.

Marginálie – je to heslo nebo okraj vystihující obsah odstavce

Poznámky, vysvětlivky – na spodním okraji strany


ZÁVĚREČNÁ ČÁST KNIHY

Obsah – pokud není uveden vepředu

Rejstřík – může být jmenný nebo věcný. Je to abecední seznam významných hesel (jmen, míst, pojmů) z textu knihy doplněný čísly stran. Čísla stran se k uvedenému pojmu sází kurzívou nebo tučným řezem.

Bibliografie – seznam literatury ze které autor čerpal, doporučená literatura, použitá literatura.

Cizojazyčné resumé –Vyskytuje se hlavně ve vědeckých a technických dílech. Jedná se o stručný výtah z dané publikace uváděný z pravidla ve více světových jazycích. Sází se případně o jeden až dva menším stupněm písma.

Seznam symbolů a zkratek – zpravidla v odborné literatuře, zahrnuje všechny symboly a zkratky v publikaci s uvedením jejich významu, sází se pořadově pod sebou.

Seznam vyobrazení – jedná se o seznam všech obrázků, grafů, schémat apod. uvedených v publikaci, sází se pořadově.

Tiráž – Shrnuje nakladatelské a tiskárenské informace o dané publikaci, obvyklý obsah tiráže je: plné jméno autora, název publikace, u překladu původní cizojazyčný titul, jméno ilustrátora, překladatele, grafického výtvarníka, název nakladatelství, pořadové číslo vydání publikace, označení ediční sbírky, jméno odpovědného výtvarného a technického redaktora, název a adresa tiskárny, počet autorských archů, počet vydavatelských archů, pořadí vydání, náklad, cena knihy. Sází se drobným stupněm písma a úprava by měla být v souladu s celkovým typografickým designem publikace. Obvykle se dává na poslední sudou stranu v publikaci. Je-li na liché straně, pak na poslední straně je vakát.

Opravenka – na zvláštním listu, složený v listě, jsou na něm opravy knih, které byly zjištěny až po vytištění knihy.

Důležitý je samozřejmě formát knihy, což je tvar stránky nebo listu. Nejčastější formát knihy je obdelníkový např. 150 mm x 210 mm nebo 210 mm x 297 mm. Existuje i čtvercový formát publikací. Byl módním trendem ve 20. a 60. letech, vykazuje omezené napětí neboť postrádá kontrast šířky a výšky, je celkem vhodný pro ilustrované publikace, ale při jeho výrobě je značný odpad papíru. Úzký formát je elegantní a dynamický, hodí se pro propagační publikace, jeho napětí vzniká z poměru výšky a šířky a atypické formáty jsou používány výjimečně, neboť vyžadují výsekové formy a důmyslnost při knihařském zpracování.

Při navrhování tpublikace je také důležitá volba a čitelnost písma. Výběr písma ovlivňuje charakter tiskoviny, jiné písmo totiž se použije. Pro publikaci je např. vhodná barokní antikva, ale statická antikva bude výrazně čitelnost narušovat. Důležitá je taky estetická hodnota vycházející z kompozice a znalosti typografických pravidel a estetického cítění.


ROZBOR KNIŽNÍ DVOUSTRANY

Paginace – neboli stránková číslice je určitou formou živého záhlaví/zápatí. Sází se většinou základním písmem nebo písmem o málo menším. Stránkové číslice se umisťují jednotně v celé knize a při průhledu se musí krýt. Číslice se vynechávají na úvodních stranách, na vakátech, někdy na východových stránkách a na závěrečných stranách. Většinou se také vypouštějí na stránkách s celostránkovými obrázky. Stránková číslice se většinou umisťuje na vnější stranu do záhlaví nebo do paty.

Záhlaví a zápatí
Živé – se v průběhu publikace mění (změna názvu kapitol, výrazy ve slovnících)
Neživé – zůstává v celém rozsahu publikace stejné (název publikace)

Vzorová strana ( stránkový rejstřík) – slouží k nastavení knižní dvoustrany. Podle zrcadla sazby včetně okrajů, umístění sazebního obrazce, automatického číslování stran, neživého záhlaví a dalších kompozičních prvků vyskytujících se jednotně v celém rozsahu publikace.

Mřížka účaří (řádkový rejstřík) – nastavuje se podle velikosti písma základního textu a řádkového prokladu a zajistí postavení řádků vedle sebe v rámci knižní dvoustrany, nebo v průhledu stran na sebe ve stejné úrovni účaří.

Stránkový rejstřík – všechny stránky jsou stejně vysoké a široké a mají stejné okraje. Při pohledu na stránku proti světlu se musí krýt horní a dolní okraj sazby.

Marginálie – jsou okrajové poznámky na vnějších okrajích stránek. Většinou shrnují obsah odstavce nebo ho dále rozvíjejí. Sázejí se drobným písmem na úzkou šíři sazby. Většinou se volí jiný druh písma. Marginálie se zarovnávají na praporek k příslušnému textu – na levé straně na pravý praporek, na pravé straně na levý praporek. Od textu by měli být vzdáleny
6-12 bodů. Účaří prvního řádku marginálie musí být shodné s účařím řádku, ke kterému se poznámka vztahuje. Marginálie není možné převádět na další stránku, proto by měl být text krátký a výstižný.

Glosy – poznámky nad řádky. Např.: překlad

Iniciály – je velké počáteční písmeno, často ozdobné, na začátku knihy, kapitoly nebo odstavce. Sázené iniciály jsou obvykle z písma, jímž je sázen text knihy. Text prvního řádku na iniciálu přímo navazuje, druhý a další řádky se od iniciály oddělují půlčtverčíkem.

Sazební obrazec je zákres umístění sazby na stránce, je podkladem pro layout, propočty rozsahu tiskoviny, rozměry ilustrací apod. Sazební obrazce dělíme většinou podle druhu publikace. Např. Pro sazbu básní využijeme dvě třetiny stránky, pro náročné publikace využijeme tři čtvrtiny stránky a běžné publikace sázíme do čtyř pětin stránky. Existuje ještě zlatý řez nebo se sází podle optického nebo geometrického středu.