6b. Výrobní náplň knihařství.

6b. Výrobní náplň knihařství. Druhy podniků, které zhotovují knihařské výrobky, srovnej typy výrobků těchto podniků.


1. Náplň knihařství
Knihařství patří mezi řemesla s velmi dlouhou historíí. Vznikalo již v raném středověku, původně v klášterních dílnách. Původní náplní knihařských dílen byla výhradně vazba knih, především církevních, později hospodářských a dalších výrobků. Počet druhů knihařských výrobků je velmi rozsáhlý a různorodý. Vyrábějí se od jednotlivých kusů až po tisícové náklady. Knihařské výrobky zhotuje řada podniků např. Papírenský průmysl, který zhotovuje knihařské výrobky z papíru, kartonu, lepenky a to sešity, záznamníky, pořadače, odkládací mapy, bloky, skicáky atd.
Knihařství je dokončovací zpracování polygrafického průmyslu, který zhotovuje průmyslové měkké a tuhé vazby v sériích, merkantilní tiskoviky jako jsou bloky, časopisy, etikety a speciální várobky jako jsou kalendáře, diáře, leporela, pohlednice, alkování a laminování papíru. V oddělení dokončujícího zpracování se tiskoviny kompletují a knihařsky zpracovávájí. Podle druhu tiskoviny je dokončující zpracování jednoduché (např. Jednostránkový leták nebo pozvánka vyžadují obvykle pouze oříznutí), složitější (vícestránkový prospekt se musí složit, příp. Sešít drátem a oříznout) až velmi složité (u knihy v tuhé vazbě se musí tiskové archy složit na složky, ty se musí snést, tj. Seřadit za sebou do knižního kompletu, spojit ve hřbetě lepením nebo šitím a svázat tj. Zpevnit hřbet, zavěsit do knižních desek, zformovat a přip. Opatřit přebalem). Do oblasti dokončujícího zpracování tiskovin patří dále drážkování (bigování), ražba, výsek, perforace, číslování, lakování, příp. Laminace fólií.Pro jednotlivé postupy dokončujícího zpracování jsou k dispozici stroje, často seřazené do výrobních linek. Zařízení pro dokončující zpracování periodik jsou obvykle napojena přímo na kotoučové tiskové stroje.
S vývojem a uplatňováním výkonných strojů dochází v knihařství k přechodu od ruční individuální vazby k vazbě průmyslové. Průmyslová vazba se zhotovuje v sériích (nákladech) a vyznačuje se jistým standardem (nákladech). Dá se říci, že všechny knihy nákladu vypadají naprosto stejně. Průmyslová vazba využívá nejen všech dostupných materiálů, ale v co největší míře mechanizaci a automatizaci jednotlivých operací. To nám umožňuje zvyšovat a zefektivňovat výrobu knižních vazeb.

Nesmíme opomenout i řemeslnou ruční výrobu, která je typická tím, že většinou výrobek provádí jeden pracovník. Zvláštním druhem knihařských prací je umělecká knižní vazba a její restaurování, ketré vyžaduje dokonalé řemeslné zpracování, výtvarné nadání, kvalitní materiál a znalost historie a chemie pro restaurování a konzervaci knih.

Historie Knihařství začíná už ve starověku. Již staří Egypťané, Řekové, Římané
využívali první papyrové svitkové knihy a to v 3. tisíciletí před naším letopočtem až po 1. stol.n.l.
Papyrus vyráběly z lodyh bahenní rostliny překládaných přez sebe, šťáva z rostliny pak celky spojila, po sušení na slunci vznikla pevná papyrová kniha svitková. Papyrus rolovali na dřevěné hůlky a mohly být opatřeny knoflíky z rohoviny.

Indové, Sumerové a Řekové používali spojená vlákna z palmového listí (tuhý materiál). Vznikly tak děrované destičky svázané šňůrou.

Číňané vytvářeli knihy z jednoho pásu papíru jednostranně popsaného nebo potištěného deskotiskem nebo složený pás-leporelo, využívali i blokové šití šňůrou a jejich bloková kniha je zhotovovaná i dnes.

Velký význam měl i pergamen nazývaný podle maloasijského města Pergamon, nedal se slepovat do pásů jako papyrus, ale mohlo se na něj psát po obou stranách a mohl se skládat bez obav, že se rozláme. Používal se do 16. století n.l. A pak byl nahrazen levnějším papírem vyráběným z hadrů

Vznikl i nová tvar knihy tzv. Kodex. Jde o 1. záznamovou složku ze skládaného pergamenu .Vznikl sešitím několika složek a používali ji mnichové v klášterech. Začátkem 5. stol. byl pergamenový nebo papyrový kodex běžnou formou knihy, svazky byly chráněny dřevěnými deskami, plechem z drahých kovů, zdobení zlatnickým způsobem slonovou kostí a drahokamy.
Středověké knižní vazby se zhotovovaly z pergamenu, kůže a zdobyli se malbou, rytím, zlatem, filigrán- zdobení tenkými drátky z drahých kovů. U tzv. gotické vazby byly desky potaženy kůží a zdobilo se rytím a tepáním.

V 15. století příchází renesanční vazba, důležítý je vynález knihtisku a knihy se tisknou už jen na papír, používá selepenka místo dřevěných desek a typické jsou oblé hřbety, kapitálek, zlacení lístkovým zlatem i ořízka z lístkového zlata, slepotisk.

Baroko sebou přínáší barevné kůže, typická je zdobená předsádka (malováním, zušlechtěním papírů...) a bohatě zlacené desky.

V 19. století se místo kůže začne používat plátno. A dochází k rozvoji ručního a průmyslového knihařství a také vývoj knihařských strojů (řezací, šicí, skládací, zlaticí...).