v mezinárodněprávním slova smyslu = proces, který se skládá obvykle ze dvou částí:
a) první je naplněna podpisem ratifikační listiny, zpravidla ji podepisuje hlava státu, protože to bývá většinou požadavkem vnitrostátního práva (jako v případě ČR); podle mez. práva mají tuto pravomoc všichni tři zástupci – ministr zahr. věcí, předseda vlády, prezident; Obsah formy ratifikační listiny je věcí vnitrostátního práva (musí obsahovat státní pečeť apod.)
b) výměna ratifikačních listin jejich deponováním nebo notifikováním. Pokud se jedná o smlouvy dvoustranné nebo málostranné, pak probíhá výměna rat. listin. Jedná-li se o smlouvu mnohostrannou (50-80 států), neprobíhá výměna rat. listin, ale pouze jejich deponování u určitých orgánů (např. u tajemníka organizace, na jejíž půdě je smlouva uzavírána – např. u gen. tajemníka OSN).
Ratifikace ve vnitrostátním slova smyslu – schválení parlamentem;
Většinou smlouva obsahuje ustanovení, zda je možné, aby k ní přistoupily i jiné státy. Pokud je jim otevřená, pak státy, jakmile ji podepíší a ratifikují deponované listiny – jedná se o tzv. přistoupení ke smlouvě.
Někdy jsou mez. smlouvy uzavřeny i jiným způsobem, zejména co se týče OSN; např. text smlouvy připravuje orgán OSN – např. komise OSN pro mezinár. právo – text smlouvy je otevřen všem členským státům – každý, komu text vyhovuje, může ji podepsat a přistoupit k ní – tato smlouva vzniká bez jakéhokoliv konsensu, je otevřená všem. Tímto způsobem vznikají smlouvy zejména u mez. organizací
Žádné komentáře:
Okomentovat