v dnešní době odpovídají následky vnitrostátní úpravě
v trad.MP zákonným následkem porušení právní povinnosti primární byl přímým následkem volnostní vztah – stát, vůči němuž bylo porušeno, se mohl cítit nevázán, vyvázán z povinností.
V dnešní době nadále trvá původní povinnost a vedle ní vzniká sekundární povinnost, povinnost odpovědnostní. V trad. MP původní povinnost zanikla. Na porušitele p.n. se hledělo jako na subjekt, který neměl zájem na dodržování právních povinností. Volnostní následek nastoupil automaticky. Existovala možnost, jak napravit tento ex lege (volnostní) stav napravit – smluvně. Nikoliv na základě tehdejšího MP. Náprava mohla nastat pouze cestou „novatia“ – nový smluvní závazek mezi státy, nového závazku s jiným obsahem oproti původní.
Pokud stát delikvent nevyjádřil dobrou vůli, aby škodu uhradil a napravil státu poškozenému, a pokud byl tento stát silný (ekonomicky, vojensky), mohlo dojít k tomu, že tento stav byl legalizován.
Mohlo vést k tzv. represálii, a to i ozbrojené. Pokud je vedl poškozený stát a stát delikvent také odpověděl represáliemi = částečnou válkou > kontrarepresálie. Reakcí mohly být opět kontra-kontrarepresálie, což mohlo vést až k válce.
Represálie měly vždy odvetný charakter. Nebylo jejich cílem nastolení spravedlnosti, ale pomsta. Tradiční MP nezakazovalo použití války.
Pokračovalo i po 1. sv. v., po tzv. Pařížské konferenci z r. 1928, kdy byla přijata norma zakazující válku jako prostředek k získání národních zájmů, od té doby se změnilo MP v oblasti odpovědnosti státu.
Velký význam a roli hrála zejména Komise pro MP při OSN. S touto prací začala již v r. 1930, pokračovala dlouho až vyvrcholila v r. 2001 - druhé znění Návrhu (viz výše). Komise pouze navrhla valnému shromáždění OSN, aby přijalo rezoluci. Nicméně nedošlo ke kodifikaci (uzavření kodifikační úmluvy) v této oblasti. Tyto články se však používají a ustálily se v praxi.
Žádné komentáře:
Okomentovat