Typů, forem a metod hodnocení je ve škole nemálo – využívá se za různých podmínek, záleží tedy na způsobu a souvislostech jejího pedagogického využití.
Základními typy jsou hodnocené bezděčné a záměrné:
Bezděčné hodnocení – pokývnutí, úsměv, odmítavé gesto apod.
- není promyšleně ovladatelné (princip školní práce ale je záměrný, systematický, a cílevědomý)
- je spontánní a citové, v bezděčném hodnocení převažují emoce, je upřímné, ale nic neřeší
- není analytické, ale holistické – povšechné (založeno na celkovém dojmu, mnohdy první dojem při setkání atd. – jednoduše vyjádřené: líbí – nelíbí)
- pokud pod vědomou kontrolou, pak jej lze analyzovat a pozměnit jej do podoby záměrného hodnocení a pedagogicky cíleně s nimi zacházet (není to potlačení citové složky hodnocení, ale její kultivace – rozvoj EQ – dovednosti zvládat citové projevy – návaly vzteku apod.- takové ovládání se může být také vzorem pro žáky)
Učitelé si někdy nedávají pozor při negativním hodnocení – spojeno s pohrdáním, výsměchem apod. Takový učitel by se měl zamyslet – nejsem příliš vyčerpán obtížnou pedagogickou prací (burn out) ?
Hledáním odpovědí na otázky příčin takového chování lze získat důležité poznatky, které napomohou k aktivnímu řešení obtížné situace.
- mezi bezděčným a záměrným hodnocením tedy podle výše uvedeného není ostrá hranice
Žádné komentáře:
Okomentovat