Týká se stálosti výsledků hodnocení zejména vzhledem k času a posuzovateli. Hodnocení určitého typu by mělo poskytovat stejné výsledky bez ohledu na to kdo a kdy je používá. Ve skutečnosti se však vyskytuje mnoho chyb, které vyplývají z momentálního psychického či fyzického rozpoložení. Je potřebné vědět, zda se chyby objevují více či méně a nakolik se můžeme spolehnout na stabilní výsledky hodnocení.
Dobrým a praktickým prověřením reliability je nalezená shoda mezi více posuzovateli při použití stejné metody hodnocení nebo shoda při opakovaném hodnocení téhož výkonu.
Vliv hodnocení žáků na jejich sebehodnocení
Hodnocení má své klady (podněcuje k práci, působí na aktivitu žáků i rodičů) i zápory (znepokojuje, straší žáky, způsobuje úzkost, snižuje životní pohodu).
O účincích školního hodnocení na žáka rozhoduje souběh několika faktorů:
dlouhodobé i přechodné vlastnosti psychické i somatické, tzv. psychický „terén“ (temperament, citlivost, celková odolnost, míra celkové stability, zdr.stav, únava)
Způsob hodnocení (typ hodnocení – formativní, sumativní, styl hodnocení – přísnost, důraznost, důslednost, forma hodnocení – písemná, ústní, známky, slovní hodnocení atd.)
Kontext hodnocení (podmínky – hlavně sociální, za kterých hodnocení probíhá – sociální klima třídy nebo školy, vztah žáka k učiteli, vztah rodičů k hodnocení)
Psychický terén + způsob hodnocení + sociální kontext = míry pohody žáka
Je tedy samozřejmé, že míra pohody žáků v konečném důsledku rozhoduje o úspěšnosti a efektivitě jejich školní práce.
Pocit vlastní hodnoty se rozvíjí na základě sociálního hodnocení. Dítě svou hodnotu poznává nejlépe tehdy, je-li svým okolím hodnoceno s porozuměním pro své potřeby, ale střízlivě a s laskavou náročností.
U kritiky musí být jasné, že jejím důvodem není snaha se jej zbavit, ale láska k němu a starost o jeho rozvoj. Kritika musí být účastná a směřovat ke spolupráci. Hodnocení pak není vnímáno jako ohrožení, ale jako pomoc.
Žádné komentáře:
Okomentovat