11a. Flexotiskové formy.

11a. Flexotiskové formy. definice flexotisku,historie,materiály pro výrobu flexotiskových
forem,polymery, jejich charakterizace, výstavbové reakce vzniku polymerů, obecné schéma
polymerace, mechanismus polyadice a polykondenzace, fotopolymery, jejich charakterizace;
výroba a rozdělení tiskových forem, zhotovení tiskových prvků na tiskové formě, kopírování,
vyvolání, konečná úprava, upevňování tiskových forem v tiskovém stroji,rastrové válce, návlekové rukávce, zhodnocení tiskové techniky.


Flexotisk patří do skupiny tisku z výšky. Je to typická a tradiční obalová tisková technika, v
současné době je však flexotisk jednou z nejdynamičtěji se rozvíjejících tiskových technologií.
Využívá vlastnosti původního gumového štočku, který dobře přijíma a v tlaku dobře odevzdává
barvu nízké viskozity, dále vlastnosti lihových barviv, které rychle zasychají. Dnes všechny tyto
vlastnosti přinášejí pružné fotopolymerní štočky, vodou ředitelné a UV barvy. Neustále se
zdokonalují konstrukce tiskových strojů, objevují se novinky v technice i technologii tisku.Princip
flexotisku se stále zdokonaluje. Díky konstrukčnímu řešení barevníku, ale především díky stále
lepší rozlišovací schopnosti a dalším vlastnostem tiskové formy se podstatně zlepšila reprodukční
kvalita tisku. Tisk jemných pérovek, písma a především náročnějších vícebarevných předloh se
zařazuje flexotisk v kvalitě vedle ofsetu a hlubotisku.

První flexotisk vznikl v Německu roku 1890, kde byl prvně využíván firmou Sperling na potisk
balících papírů, obalů. Tiskovou formu tvořil vyřezávaný gumový válec (gumotisk). V Anglii firmaBibby Sarin and Son si necávají patentovat ,,anilínový lis“. Po 2. sv. válce, stoupá význam
gumotisku jako obalové techniky, objevují se nové konstrukce kotoučových strojů s dvěma až
čtyřmi tiskovými jednotkami s poměrně velkými výkony. Rychlé schnutí anilínových barev
umožnilo následné rychlé zpracování potištěného papíru. Začíná se objevovat i potisk různých
materiálů jako jsou sáčky, pytle, později pytle. Do první poloviny 20. století je flexotisk zařazován
k podřadnějšímu tisku. Nejvýznamnější rolí v rozvoji sehrála tisková technika v potiskování papírůpro obalové účely. Název, který známe dnes se začal používat od roku 1952, kdy americka
společnost usiluje o nový název pro tuto tiskovou techniku. 2. polovina 20. stol. Vzniká ve
Švýcarsku a Německu vzniká název Flexotisk. Největší změny v kvalitě flexotisku začaly v 2.
polovině 20. století.

Základem tiskové formy flexotisku je fotopolymerní štoček, jehož základem je polymer. Polymer
je makromolekulární látka, jejíž makroolekula je sestavená z velkého počtu molekul monomeru.
Vzniká z jednoduchých organických sloučenin reakcemi, polymerací a polykondenzací.
Polymerace je chemická reakce, při níž se velký počet monomerů spojuje v makromolekulu
plymeru, přičemž nevzniká žádný vedlejší produkt. Proto má polymer stejné chemické složení jakomonomer.
A+A+A+A+ …............ → A-A-A-A-....
molekuly monomeru molekuly polymeru

Polykondenzace je reakce, při které vznikají makromolekuly nízkomolekulárních výchozích
produktů za současného odštěpení jednoduchých reakčních produktů (vody, amoniaku a
chlorovodíku).

Polyadice je reakce, při které se molekuly reagujících látek navzájem spojují bez vzniku vedlejšíchproduktů. Složení produktů se neodlišuje od složení výchozích látek. Aby však polyadice proběhla je nutná přítomnost malého množství reaktivní látky, např. vody, alkoholu apod.

Polykondenzace je chemická reakce, při níž se navzájem spojují molekuly dvou různých
monomerů. Při polykondenzaci vzniká makromolekulární látka a jako vedlejší produkt též látka
nízkomolekulární např. Voda.

Fotopolymery jsou makromolekulární látky, které účinkem světla mění své vlastnosti, tj. buď mění svoji strukturu, nebo je účinkem světla iniciována chemická reakce. V 50. letech dvacátého století
výzkum fotopolymerů pokročil tak daleko, že jejich aplikace mohla být zaváděna i do
reprodukčních a tiskových technologií. První fotopolymerní tiskové formy byly zavedeny na trh
firmou Du Pont, která v 60. letech prezentovala první fotopolymerní desku pro knihtisk pod názvem DYCRIL. Tyto fotopolymerní desky sloužily ve flexotisku k výrobě štočků pro zhotovení matric.

Další fotopolymerní desku uvedla na trh roku 1974 firma Du Pont pod názvem CYREL. Tato deska již odpovídala požadavkům tiskové formy pro flexotisk a jejímu využití při potiskování vlnité lepenky a dalších i trojrozměrných obalových materiálů.

Flexotisk využívá reliéfní desku, tzn. Že tisknoucí prvky jsou vyvýšené nad netisknoucími. Moderní tisková forma má mnohem jednodušší technologii zhotovení než původní gumotyp, má vyšší rozlišovací schopnost a úroveň, která je jako u ostatních tiskových technik.
Ve flexotisku se používá flexibilních (elastických) tiskových forem, kterým jsou jedním ze
základních charakteristických znaků této tiskové techniky.
Tiskové formy pro flexotisk lze rozdělit podle použití elastických materiálů pro jejich zhotovení do dvou hlavních skupin:
1) Fotopolymerní tiskové formy
a) jednovrstvé desky (CYREL, Du Pont)
b) vícevrstvé desky (NYLOPRINT, BASF)
c) digitální fotopolymerní desky
d) vypalované polymerní desky

2) Návleky, „Sleevy“ (výhodné pro opakovaní zakázky)
a) fotopolymerní deska: – tvrdší pro pérové motivy
- pro autotypie s kompresibilní pěnou
b) vulkanizovaná guma
c) tekutý polymer

Reliéfní tisková forma se připevňuje na plášť formového válce, a to buď pomocí oboustranných
lepících fólií nebo prostřednictvím návleků. V některých případech je možné tiskový reliéf tvarovat přímo na polymerní nebo gumový povlak formového válce.
Technologie zhotovení fotpolymerních tiskových forem:
Postup zhotovení tiskové formy z fotopolymerů se liší podle druhu použitého fotopolymeru a podle typu použitých fotopolymerových desek. Rozdíly jsou v dílčích postupech a použitých chemikálií.

Pevné jednovrstvé fotopolymerní desky:
Tyto desky se skládají z poleyesterové podložky, na které je nanesená různě silná fotopolymerová vrstva, krytá polyesterovou fólií, která chrání vrstvu před poškozením. Nejprve se připraví fotopolymerní deska a provede se příp. Spodní osvit, pokud není fotopolymerní vrstva nanesená na pevné podložce. Odstraníme polyesterovou fólii a provedeme hlavní osvit přes negativní kopírovací podklad. Poté vymyjeme nevytvrzená místa fotopolymeru a formu vysušíme, aby se odstranil vymývací roztok. Poté následuje chmeická úprava štočku, kdy fotopolymer ztrácí lepivost. Konečným osvitem docílíme polymerace nedostatečně polymerovaných monomerů a radikálů.

Pevné vícevrstvé fotopolymerní desky:
Tyto desky mají na fotopolymerním podkladu nanesenou různě tlustou nosnou vrstvu s nízkou
tvrdostí. Tato vrstva je spojena s rozměrově stálou polyesterovou fólií a na ní je nanesená reliéfní
vrstva s vysokou tvrdostí a k ochraně proti poškození je vrstva pokryta ochrannou fólií.

Technologie
výroby je obdobná jako u jednovrstvých desek, akorát, že hloubka reliéfu je určena tloušťkou
reliéfní vrstvy a tloušťka nosné vrstvy se stabilizační folií určuje výšku základny reliéfu.
Kapalné fotopolymerní desky:
Hlavní rozdíl od výroby tiskové formy z pevných fotopolymerních desek je v tom, že použitý
fotopolymer je tekutý. Nejprve se tedy připraví fotopolymer a tak, že mezi podkladovou fólii a
skleněnou desku osvětlovacího zařízení je vložen negativ. Fólie je transparentní a hodně tenká, na tuto fólii se nanse pomocí rámu a stěrače stejnoměrná vrstva fotopolymeru a na ní se přiloží nosná polyesterová fólie. Po té se provede osvit zadní strany fotopolymeru a hlavní osvit tiskové strany přes negativ. Po osvitu se odstraní ochranná fólie a nevytvrzený polymer se ručně nebo automaticky odstraní. Tisková forma se následně vymývá vodou s přídavkem mýdlového roztoku. Pak se forma osvití UV zářením z důvodu konečného vytrzení a následuje sušení teplým vzduchem.

Pro zhotovení flexotiskových forem se využívají také nekonvenční digitální CTP-technologie, které se dělí na hybridní technologii nebo laserové vypalování.

Hybridní technologie:
Např. Hybridní technologie firmy DuPont Cyrel je založená na využití fotopolymerní desky. Tato
deska je tvořená nosnou polyesterovou podložkou, fotopolymerní vrtsvou a vrchní termoablační
vrstvou. Deska se bodově exponuje laserem v bubnové osvitové jednotce s hustotou záznamu 1000 až 4000 dpi. Na termoablačním principu se na tisknoucích místech odstraní vrchní vrstva a vznikne jednotný kopírovací podklad. Další zpracování je stejné jako u fotopolymerních štočků. Výhodou je odstranění kontaktu filmu se světlocitlivou vrstvou a absolutní prostupnost tisknoucích míst.

Laserové vypalování:
Tiskové prvky se vytvářejí vypalováním do gumové nebo plastové vrstvy povrchu válce.

Systém
pracuje bez matric, bez lepení štočků a vypalování je možno provést dvěma způsoby a to
maskovacím nebo skenovacím systémem.

Maskovací systém: (přímý způsob)
Vypalovací proces se provádí pomocí kovové masky. Válec je totiž po přebroušení potažen kovou
fóliií, na tu je nanesena světlocitlivá vrstva, do které se vykopíruje obraz. Po vyvolání obrazu se
leptáním fólie obnaží netisknoucí místa a a laserovým paprskem se netisknoucí prvky na povrchu válce odpaří.

Skenovací systém: (nepřímý způsob)
Vypalovací proces je řízen analogovým válcem s obrazem tisku. Prostřednictvým elektronického
systému se postupně načítají hodnoty optických hustot na obrazovém válci, které pomocí impulzu řídí laserový paprsek, který vypaluje obraz do povrchu formového válce.
Přenos řídké flexotiskové barvy z barevníku na tiskovou formu zajišťují rastrové (aniloxové)
válce. Rastrové válce mohou mít kovový nebo keramický povrch, v obou případech pokrytý
pravidelnou sítí jamek. Vlastnosti jamek (tedy zejména přenos barvy) závisejí zejména na jejich
velikosti, tvaru, hloubce a na úhlu natočení rastru. Na rastrovém válci jsou v celém plášti
zahloubeny mikroskopické 0,5 cm buňky. Do buněk je brodícím válcem (v barvě) vtlačena barva a přebytek setřen stíracím nožem. V celém plášti, v každé buňce je stejný nástroj barvy, při
navalování vyvýšené kresby některého štočku je barva vytažena na povrch kresby (reliéfu) a z něj pak předáván na potiskovaný materiál. Je zajištěna naprosto stejná intenzita barvy na kterékoli místě tištěné plochy kresby.

Flexotisk v posledních letech zaznamenal především díky nasazení digitálních technologií do
přípravy štočků významný nárůst kvality, který vedl k otevření nových segmentů výroby pro tuto tiskovou technologii. I když jde o průmyslovou tiskovou techniku, má ve světě produkční výroby svou nezanedbatelnou roli. Lze předpokládat, že bude svou pozici i nadále upevňovat a zvláště ve výrobě obalů se s ní budeme setkávat stále častěji.