většina poválečných učebnic MP subjektivitu jedince nepřipouští – jsou pouze destináři výhod vyplývajících pro ně z MP
subjekt VP (podřízenost)
MP subjektivita jednice: marginální, odvozená (připuštěná výhradně státy), ale přece jen živoucí (Malenovský)
filosofická hlediska
superiorita státní moci – Platon, Machiavelli, Bodin, Hobbes, Hegel, Mussilini
- zneužíváno ideology totalitárních států k nedůstojnému zacházení s obyvatelstvem
svrchovanost jednotlivce – liberalisté: Bentham, Constant, Mill, anarchisté: Proudhon, Sarel
kompromis – Tomáš Akvinský, Marsilius z Padovy, Rousseau, Kant, Duguit
- staví na přirozené koexistenci autonomních zájmů obou stran, svrchovanost jednotlivců se skládá do svrchovanosti národa, stát není tvůrcem svobody jedince, ale jejím ochráncem
přisuzovat jedinci v MP postavení objektu či destináře výhod je srovnatelné s postavením zvířat ve VP; MP je ale systémem pravidel k regulaci poměrů v lidské společnosti – imanentní je mu antropocentrismus
z hlediska MP
otázka, jestli existují takové zájmy, které MP chrání i bez konkrétního přivolení státní moci, příp. i proti vůli takové moci
základní lidská práva (pr. na život, svobodu, důstojnost, zdraví) – chráněna kogentními normami MO, státy se od nich nemohou odchýlit, nemohou je partikulárně derogovat, požívají vůči svrchovanosti států relativní autonomie, MPoOPP – připouští omezení LP za mimořádné situace na nediskriminujícím základě, je-li ohrožen život národa, toto omezení není možné u taxativně vyjmenovaných LP (ponechává jedinci tato pr. i v situaci, kdy je ohrožen zájem státu)
- specifickou stránkou je, že výkon i procesní záruky těchto práv jsou primárně upraveny VP
kogentními normami MP jsou LP chráněna i v negativním smyslu: imperativní pravidla zakazují jednotlivcům chování, jež by taková práva vážně ohrozila – nerespektování pravidel vyvolává MP trestní odpovědnost - zločiny podle MP (zločiny proti míru, proti lidskosti, válečné zločiny, zločin genocidia aj.) – nejčastěji páchají osoby ve funkci státních orgánů na příkaz svrchované moci, resp. jejího pr. řádu => rozpor mezi VP a MP – MP řeší přímou odpovědností pachatele podle MP
Statut Mezinárodního trestního soudu – osoby vykonávající funkce orgánu státu nejsou vyňaty z trestní odpovědnosti podle tohoto Statutu a jejich funkce není sama o sobě důvodem ke snížení trestu, spáchání zločinu na základě rozkazu vlády nebo nadřízených nezbavuje osobu trestní odpovědnosti
zatímco hmotněprávní základ trestní odpovědnosti pachatele leží v MP, její procesněprávní realizace byla na úrovni VP - ke zřízení M trestního soudu došlo až nedávno – dříve jen ad hoc)
oddělení hmotněprávních základu subjektivity jedince a procesněprávních záruk – negativní dopad na efektivitu MP pravidel a tudíž na celý koncept MP subjektivity jedince
přístup jedince k M orgánům – významný atribut jeho MP subjektivity, rozšiřuje se, formy:
- upozornění na rozsáhlé, déledobé porušování LP (procedura 1503 v OSN)
- petice (viz obyvatelstva území poručenského systému OSN)
- stížnosti (Výbor pro LP, Výbor pro odstranění rasové diskriminace, Výbor proti mučení, Evropský soud pro LP)
cíle a prostředky jednotlivých orgánů se liší: mohou sloužit ke generalizaci, k zahájení smírčího řízení (Výbor pro LP), arbitrážní řízení, nebo být předpokladem pro rozhodnutí ve věci (ES pro LP – odpovědnost za škody způsobené jednotlivci)
na univerzální úrovni má největší vliv ženevský Výbor pro LP (90 stran Opčního protokolu MPoOPP) – řízení končí pouze sdělením názoru stěžovateli a státu, ne rozhodnutím ve věci
regionální úpravy (ucelenější představy o OPL) – Římská úmluva o OLPaZS – Komise, Soud a Výbor ministrů, od Protokolu 11 z r.1994 jen Evrospký soud pro LP (jedinec má přímý přístup po vyčerpání prostředků VP), Evropská sociální charta z r.1961 – nezřídila kontrolní orgán soudního typu; americký systém OLP – také Komise a Soud
skupiny jednotlivců
jednotlivec požívá práv individuálně – některých práv ale může požívat jen spolu s jinými (např. pr. sdružovací), ale skupinový výkon některých práv nemění oprávněný subjekt – tím zůstává jedinec ne skupina – brání kolektivizaci LP (vedlo by k nadřazování zájmů skupin zájmům jejich členů)
individuální povahu mají podle současného MP i práva menšin – rozumí se tím práva jejich jednotlivých členů
Žádné komentáře:
Okomentovat