1b. Zušlechťování a úprava tiskovin po tisku. Lakování, laminování, perforace, číslování, výsek, přídavná zařízení ofsetových strojů, další tiskové techniky určené k těmto pracovním postupům.
Zušlechťování a povrchová úprava tiskovin se provádí za cílem dosažení lepší fyzikálních i estetických vlastností dané tiskoviny. Jednak můžeme tiskoviny chránit např. proti poškození oděrem, vlhkostí a zlepšení jejich vzhledu zvýšeným leskem i zvýrazněním barev.
Mezi úpravy tiskovin patří určitě proces Laminování, čímž rozumíme při výrobě tiskovin pokrytí povrchu tiskoviny polypropylenovou či polyesterovou fólií. Takto upravený povrch má vysokou mechanickou odolnost a stoprocentně odolává vlhkosti (s výjimkou absolutního okraje laminované stránky, kde i při oboustranné laminaci může vlhkost zasáhnout papír). Vyžadujeme-li vodotěsnost, musí film přesahovat okraje papíru, a dojde k tzv. zakapsování. Polypropylenová či polyesterová fólie může mít různou tloušťku a může být lesklá nebo matná. Laminovat lze za tepla nebo za studena. Zadavatele by rozdíl mezi oběma způsoby nemusel dopodrobna zajímat, protože výsledný efekt je v obou případech většinou pro laika k nerozeznání. Některé rozdíly mezi laminováním za tepla a za studena však mohou ovlivnit cenu a především rychlost zpracování zakázky. Laminování za tepla probíhá při teplotách okolo 110 °C (tato teplota je nejčastěji používaná, technologie funguje zhruba od 90 do 125 °C). Obecně je laminování za tepla méně náročné na obsluhu stroje, náklady na pořízení stroje i provozní náklady (materiál, energie) jsou však zhruba 1,5krát vyšší než u laminování za studena. Pro laminování za tepla je nutné používat kvalitní tiskové barvy, u kterých je větší jistota, že působením vysoké teploty nezmění barevnost, případně strukturu. Laminovat za tepla je možno papír od gramáže (terminologicky správně "plošné hmotnosti") 90 g/m2, a to jedno i oboustranně. Při použití matného filmu má povrch vlastnost "White Bordu", lze tedy na něj opakovaně psát tužkou či suchými fixy. Matný film se hodí jako podkladový pro pozdější uplatnění parciálního laku. Speciální polyesterový film je vhodný na termoražbu. Laminaci za studena můžeme rozdělit na suchou a mokrou. Při suché laminaci se používá samolepící fólie, která se na potištěný papír lepí tlakem pracovního válce laminátoru. Suchá cesta umožňuje jak jednostrannou, tak oboustrannou laminaci. Díky malé rychlosti a velmi vysoké ceně se tento způsob laminace používá při konečné úpravě inkoustových digitálních tisků. Princip mokré laminace je používán zejména ve větších tiskařských provozech. V tomto případě fólie nelepí a mezi ni a papír je ještě před tlakovým válcem nanášena vrstva disperzního lepidla. Při tomto procesu papír někdy vlhne a po laminování má tendenci se kroutit. Laminovat za studena je možné papír od gramáže 115 g/m2. V případě laminace za studena jsou jednotlivé tiskové archy laminovány pásem polypropylenu a po laminaci je třeba je opět rozřezat. Laminaci za tepla lze naproti tomu aplikovat i na jednotlivé archy. Jednou z velkých výhod termolaminace (tedy laminace za tepla) je možnost laminované archy dále zpracovávat prakticky ihned po provedení laminace. U studené laminace je třeba přistoupit k dalšímu zpracování až po 24, lépe však po 48 hodinách. Termolaminace také umožňuje okamžitou vizuální kontrolu kvality. U laminace za studena získává tiskovina svou definitivní podobu až po několika hodinách. Proto bývá u laminace za tepla nižší odpad.
Další možností povrchové úpravy tiskoviny je lakování. Podobně jako u laminace lze požadovat výsledný lesklý nebo matný efekt - a použít lesklý nebo matný lak. Navíc máme narozdíl od laminace možnost lakovat pouze určitou část stránky a ne celý tiskový arch (viz dále: parciální lak). Podobně jako u laminace, je třeba i u lakování počítat s touto výslednou úpravou tiskoviny už při vlastním tisku a používat takové barvy, které při následném lakování nebudou způsobovat větší problémy, než je bezpodmínečně nutné. Pro lakování tiskovin se používají tři různé postupy. Prvním z nich je lakování tiskové (někdy nazývané též "ofsetové"). Největší výhodou tohoto způsobu lakování je jednoduchost aplikace. U ofsetového tisku lze použít pro nanášení laku poslední barvovou věž tiskového stroje. Tiskové laky se dnes pro nízkou výslednou kvalitu laku a především pro vysoký obsah organických rozpouštědel prakticky přestávají používat. Dalším způsobem lakování je lakování disperzní. Disperzní laky se skládají převážně z pevných syntetických polymerních částic, které jsou snadno rozpustné ve vodě. Po vysušení nanesené vrstvy (tedy hlavně po odpaření vody) vzniká pevný film chránící tiskovinu. Maximální možná vrstva laku nanášená tímto způsobem je však poměrně malá. U disperzního laku není možné dosáhnout příliš vysokého lesku, protože malá vrstva laku má tendenci kopírovat drobné nerovnosti potištěného archu papíru. Pro použití disperzních laků je nutné výkonné sušení s velkým podílem horkovzdušného proudění. Disperzním lakem jsou lakovány například krabičky na cigarety. Třetím běžným způsobem, který v současnosti prožívá nejbouřlivější rozvoj, je UV lakování. UV laky jsou před aplikací v kapalné podobě a obsahují fotoiniciátor. Na tento fotoiniciátor působí při nanášení laku ultrafialové záření (požívají se různé vlnové délky od 250 do 400 nm), které způsobuje rychlou chemickou reakci. Při ní se fotoiniciátor velmi rychle rozkládá a dochází k polymerizaci, tedy k vytvrzení lakovaného povrchu. Již po několika desetinách sekundy je celá vrstva laku definitivně vytvrzená, což umožňuje velmi rychlou návaznost dalšího zpracování tiskoviny. Za největší výhodu UV laků bývá všeobecně považován vysoký lesk, možnost nanesení větší vrstvy laku a také rychlost zpracování. Vytvrzený lak je navíc dobře omyvatelný, odolný proti vodě a špíně, a zvyšuje tak životnost tiskovin. Na rozdíl od disperzního lakování, kde bývá lakovací zařízení napojeno přímo na tiskový stroj (tedy on-line), bývá lakovací zařízení pro nanášení UV laků off-line, tedy samostatný stroj, nezávislý na stroji tiskovém. Je to především proto, že UV laky nesmějí přijít do styku s ofsetovými barvami, dokud tyto barvy nejsou 100% zaschlé. Samotná technologie UV lakování je náročná na určitá bezpečnostní opatření při práci, protože nevytvrzené UV laky obsahují těkavé látky, které mohou dráždit pokožku a oči. Dále je potřeba zajistit, aby oči obsluhy nebyly vystavovány škodlivému ultrafialovému záření (to je většinou zajištěno už konstrukcí zařízení). Z ekologického hlediska je také důležité, aby bezchybně fungovalo katalytické zařízení, které odvádí ozón vznikající působením UV záření na lak a převádí jej zpět na atmosférický kyslík. I když jde v případě UV laků o technologii ekologicky poněkud náročnější, výsledný efekt je jinou lakovací technologií prakticky nedosažitelný. Také proto jde vývoj v této oblasti poměrně rychle dopředu, takže některé UV laky dnes už mají certifikáty například pro použití na obalech pro dětské hračky. Zatím se ovšem nedoporučuje používat UV laky na obaly potravin.
Výseky jsou jedním z oblíbených způsobů závěrečné úpravy tištěných materiálů. Výsek je druh knihařského zpracování, který způsobí, že jakákoli tiskoviny má svůj specifický tvar, velmi často se používá u desek s chlopněmi kde je nutné docílit specifického tvaru, tak aby se desky daly složit do podoby složky a vkládat do ní listy. Také velmi dobře znáte z obchodů tzv. wobblery, které mají upoutat pozornost na určitý výrobek a mají různý tvar, např. elipsa, kruh, jsou zde vyseknuté různé tvary apod. Těchto tvarů se docílí právě použitím výseku, vstupními podklady jsou v takovém případě soubory PDF s přesnou konturou tvaru výseku, nebo případně již hotová výseková raznice. Výseková raznice je nástroj, který je zakázkově vyroben a skládá se z plechového nože zasazeného do vyříznutého tvaru v dřevěné desce. Nůž kopíruje požadovaný tvar a zasazením do výsekového lisu seká do vytištěné tiskoviny na papíře. Tato operace se provádí v menších počtech (řádověba raznice je v případě větších počtů víceprodukční (tj. tvar je ve dřevě zkopírovaný několikrát) tím způsobíme vyšší produktivitu a tím snížíme cenu V běžné firemní praxi se nejčastěji setkáme s výsekem při zadávání výroby papírových desek s klopami. Každý den jsme ale v běžném životě stovky ks) ručně. V případě větších počtů (tj. tisíce ks) se provádí výsekovým automatem. Výro obklopeni mnoha dalšími výrobky, které prošly výsekovým strojem, případně automatem - obaly, reklamní visačky, samolepící etikety, tvarově řešená blahopřání apod. Nápaditý výsek nebo ohyb může být přesně tou drobností, která dodá produktu punc netradičnosti a odliší jej od konkurence. V mnoha případech je však použití výseku, ohybu nebo perforace záležitost nanejvýš praktická. Při výrobě obalů, kde je možné se s výseky setkávat nejčastěji, je nutná kvalifikovaná práce profesionálních konstruktérů a specializovaných pracovišť. Při konstrukci obalů se využívá i dalších materiálů (karton, lepenka, plastové fólie).
Žádné komentáře:
Okomentovat