1a. Technická příprava výroby.

1a. Technická příprava výroby. Určení technologického postupu zakázky, vhodnost tiskových technik pro různé druhy zakázek, hospodářská smlouva, výrobní dokumentace, co je to směr vlákna papíru, na co má vliv, určení směru vlákna papíru, velikost ořezu knižního bloku.

1b. Zušlechťování a úprava tiskovin po tisku. Lakování, laminování, perforace, číslování, výsek, přídavná zařízení ofsetových strojů, další tiskové techniky určené k těmto pracovním postupům.


1a. Technická příprava výroby
Postup výroby tiskovin je možné rozdělit na předvýrobní a výrobní část. Předvýrobní přípravná fáze nebo-li technická příprava výroby může být členěna na přípravu u zákazníka a přípravu v tiskárně. Všeobecně může příprava u zákazníka zahrnovat technickou redakci textových a obrazových předloh, výtvarnou redakci návrhu celkového designu tiskoviny (layout) a přípravu dalších technických požadavků souvisejících s výrobou tiskoviny.

Technická redakce textových a obrazových předloh připravuje podklady pro jejich následné zpracování tiskem. Obrazové předlohy pro reprodukci dělíme na perové kresby (kresba sestávající se ze sovislých lineárních čar, jedná se o tzv. vektorový obraz, ve kterém se neuplat'nují plynulé tónové přechody mezi světly a stíny) a tónové předlohy( s plynulým přechodem mezi světly a stíny, obsahuje širokou stupnici polotónů.). Všechny předlohy je nutné označit a uvést všechny potřebné údaje (rozměry, poměr zmenšení nebo zvětšení, výřez). Textové předlohy nebo také rukopisy je možné odevzdat ve dvou formách a to buď v analogové nebo digitální podobě. Požadavkem všech redakcí a tiskáren je, aby přeedlohy pro sazbu měly v rukopisném stavu jednotnou úpravu v zájmu požadavku plynulosti, efektivnosti a hospodářské práce. Po dlouholetých vzájemných zkušenostech byly náležitosti rukopisů celostátně upraveny normou ČSM 80220- úprava rukopisů pro sazbu. Rukopis se musí měřit jednak kvůli určení autorských honorářů, které jsou odvozeny od počtu slov, stránek či archů a dále pro potřeby kalkulace z důvodu stanovení ceny, technické práce a spotřeby přímých materiálů. Ve výtvarné redakci se zhotovuje náčrt nebo-li skica, je to především zobrazení textu a obrazu v daném formátu tiskoviny, určuje hrubou kompozici dané tiskoviny, ve které není nutné zohledňovat přesný formát tiskoviny, ale je nutné udržovat poměr jednotlivých starn formátu. Podle náčrtu se zhotovuje grafický návrh pro schválení zákazníkem. Grafický návrh je přesné propracování náčrtu v celkové úpravě tak jak bude tiskovina vysazena a vytištěna.

Zákazník tedy musí zadat zakázku do tiskárny. Zadávání zakázky a komunikace mezi zadavatelem a dodavatelem musí mít své technické a právní náležitosti. Jedná se o obchodně-právní vztah. Aby tato komunikace byla efektivní a zbytečně nezatěžovala, musí ji zadavatel rozdělit do jendotlivých fázích. Nejprve musí zadavatel zformulovat definici požadavku na zakázku, pokud má jasnou představu jak bude výrobek vypadat, musí stanovit jakou tiskovou technologii zvolit, kdo a za kolik to vyrobí a kolik výtisků bude realizovat, po té si udělá výběr potencionálních dodavatelů, u nich si nechá udělat předběžnou realizaci zakázky (kalkulace), pak už si vybere konkrétního dodavatele, předloží objednávku, předá výrobní podklady, následuje realizace zakázky, pak vystupní kontrola a převzetí zakázky. Nezbytným obchodním dokumentem je objednávka. Musí být úplná, včas předaná a dodavatelem také potvrzená. Škála polygrafických výrobků je široká a obsahuje více jak 300 produktů. Obecně je můžeme rozdělit do tří základních skupina. Jsou to komunikační výrobky, které jsou nosičem informací, které zapezbečují jeich uchování osobám časově i místně vzdáleným, nosičem je barva a text. Dále jsou to obalové výrobky, které jsou také nosičem informací, ale bývají součástí nějakého jiného výrobku. A poslední skupinu tvoří dekorační výrobky, které jsou nosičem obrazové informace např. Tapety. Z důvodu přehlednosti rozdělujeme polygrafické výrobky ještě na periodické publikace, neperiodické publikace, hospodářské, adjustační a ostatní tiskoviny.. Mezi nejběžněji zpracovávané výrobky patří vizitky, pozvánky, letáky, plakáty, periodické publikace, knihy, reklamní výrobky atd. Největší skupinu tvoří výrobky, které se tisknou na tradiční materiály jako je papír, lepenka a karton, které můžeme zpracovat obvyklými tiskovými technikami. Součástí těchto výroobků je standartní dokončovací zpracování. Tuto zakázkovou skladbu zvládá převážná většina tiskáren a množství dodavatelů mnohdy převyšuje nabídky zadavatelů. Menší skupinu tvoří výrobky s potiskem atypických materiálů, jako je fólie, textil, 3D předměty. Zde je výběr dodavatelů značně omezený. Pokud specifikujeme požadavky na zadávaný výrobek, musíme specifikovat veškeré technické parametry. Některé parametry cenu přímo neovlivňují, ale v objednávce musí být přesně stanoveny. Obchodní dokumentace musí být opatřena povinnými identifikačními údaji všech zúčastněných stran. Je výhodné, pokud jsou tyto údaje doplněny i o další data, která nejsou povinná. Tyto informace usnadňují práci a zvyšují vzájemnou důvěru.

Podle charkteru výrobku určujeme vhodnou tiskovou techniku.
Tisk z výšky – archový: se používá pro tisk malých nákladů akcidenčních tiskopisů, pro tisk společenských tiskovin a pro nenáročné barvotisky. Avšak ve své původní podobě se tato technika takřka nepužívá, původní sazbu a kovové štočky částečně nahradily fotopolymerní desky, ale knihtisk jako tisková technika je v dnešní době záležitostí dokončovacího zpracování pro výsek nebo ražbu.

kotoučový: používá se pro tisk deníků a ostatních tiskovin novinového charakteru, hlavní výhodou kotoučových strojů je vyskoý stupeň automatizace kontroly tiskového procesu a vysoká integrace dokončovacího zpracování.


Tisk z hloubky: Vzhledem k tomu, že hlubotisk patří mezi techniky s nejvyššími fixními náklady, využívá se především u vysokých nákladů náročných tiskovin a vysoké kvalitě jako je obalářský průmysl, časopisecká produkce, katalogy a prospekty. Velkou výhodou této techniky je tisk nekonečných dekorů, formátová variabilita a potisk nestandartních materiálů.

Flexotisk: Má obdobnou zakázkovou skladbu jako hlubotisk, protože používá obdobné principy jako hlubotisk jako je formátová variabilita, potisk netradičních materiálů atd. Flexotisk nedosahuje tak vysoké kvality tiskového procesu jako hlubotisk a to hlavně proto, že tisková forma není tak stabilním materiálem jako je měděný válec u hlubotisku. Flexotisk je také o 20% dražší technika než ofset a o 33% levnější než hlubotisk. V současnosti se jedná o nejintenzivněji se rozvíjející tiskovou techniku.

Sítotisk: Využívá se pro potisk netradičních materiálů, protože jako technika dokáže přenést na jeden tiskový obrat největší množství barvy. Náklady na sítotisk jsou spíše menší a nejvíce je využíván k potisku 3D předmětů.

Digitální tisk: Je vhodný pro malé náklady a v úposlední době se začal využívat ve spojení i s jinými tiskovými technikami.


Tisk z plochy: -archový(maloformátový): Využívá se pro tisk merkantilních časopisů a merkantilní tisk s nenáročnou barevností, v malých nákladech a také pro místní periodický tisk.
archový( střední formát a velký formát): Používají se také pro tisk merkantilu, publikací, kalendářů, pohlednic, katalogů atd. Tato kategorie strojů je nejrozšířenější, je schopna zpracovat velmi kvalitní předlohy a v dostatečné kvalitě, je schopna také reprodukovat vypalování ofsetových forem, při zpracování CTP se i zvýšila životnost tiskové formy, která je schopna zpracovat několik desítek tisíc výtisků.

Kotoučový: Používá se pro tisk periodik, publikacích vydávaných ve velkých nákladech a ve střední kvalitě barevnosti.
kotoučový(velkoformátový): Používá se pro tisk časopisů, novin a ostatních periodik vydávaných ve vysokých nákladech a náročné barevnosti, tiskne katalogy, prospekty ve vysokých nákladech.

Objednáme-li si zboží v tiskárně v sovislosti se svou podnikatelskou činností, je potřeba na tuto objednávku uzavřít patřičnou smlouvu a to buď hospodářskou smlouvu nebo kupní. Smlouva vzniká dohodou v celém jejím rozsahu. Jestliže v odpovědi na návrh smlouvy nedojde k jejímu přijetí, musíme považovat tuto odpověď za nový návrh smlouvy. Základním předpokladem platnosti smlouvy je to, že byla uzavřena púodle svobodné a pravé vůle jejich účastníků.
Existují různé způsoby uzavření smlouvy:
1.na základě objednávky bude podepsána hospodářská smlouva tak, že podpis tiskárny a zákazníka bude na jedné listiě.

2.Zákazník zašle písemnou objednávku a tiskárna ji buď akceptuje nebo dojde k postupné výměně korespondence a to tak dlouho, až se vůle zúčastněných stran schodne.

3.Zákazník dodá do tiskárny objednávku a výrobní podklady, tiskárna je převezme a dodá zákazníkovi zboží, přičemž přihlédne k návrhu smlovy, ceně, termínu dodání a hlavně k praxi, kterou mezi sebou zavedli. Tento způsob nelze uplatňovat jedná-li se o jednu z prvních zakázek nebo začínající spoluprace. V případě jakýchkoli nesrovnalostí musí tiskárna dokazovat na předchozích zakázkázh zavedenou praxi a zvyklosti.

4.Zákazník zadá objednávku tiskárně a na jejím základě dojde k ústnímu uzavření hospodářské smlouvy.

Bez ohledu na to jakým způsobem byla smlouva uzavřena, musí být ve smlouvě povinně uveden předmět plnění a cena. Důležitý je také termín dodání. Bez uzavření ceny lze také smlouvu uzavřít, pokud se na tom účastníci dohodli. Tiskárna je povinna účtovat zákazníkovi takovou cenu, která je obvyklá, tzn. Srovnatelnou cenu s obdobným zbožím v době, kdy došlo k uzavření smlouvy. Cena ve smlouvě je vyčíslena pevnou částkou za jeden výtisk nebo za celou dodávku a to bez možnosti dodatečného navýšení. Cena může být také sjednána tzv. cenvou doložkou, která umožňuje dodatečné navýšení ceny v návaznosti na skutečných výrobních nákladech.

Pokud není ve smlouvě sjednána dodací lhůta, je i přesto smlouva platná. Tiskárna je povinna dodat zboží ve lhůtě přiměřěné s přihlednutím k povaze zboží a místu jeho dodání. Dodací lhůta může být sjednána s konkrétním datem nebo s určitým časovým rozmezím. Dodací lhůta se považuje za závaznou v těch případech, kdy z obsahu smlouvy je patrné, že zákazník ani tiskárna nemá na opožděném dodání zájem. Smlouva by měla obsahovat i další náležitosti jako je místo dodání, požadavky na balení, smluvní pokutu za prodlení dodávky zboží. Závazek na zaplacení skladného při opožděném odběru.

Výhradně po odsouhlasení všech stran se mohou provádět dodatečné změny smlouvy. Smlouvu lze změnit i ústně, pokud nebylo při jejím uzavírání určeno, že se může změnit pouze písemně.
Od sepsání hospodářské smlouvy po upřesnění objednávky přes jednotlivé výrobní fáze až po expedici a následnou archivaci, jak tomu nařizuje archivační zákon, provází zkázku výrobní dokumentace. V dnešní době se používají různé datové systémy, které jsou takřka dokonalé a šetří čas, pokud fungují správně. Nevýhodou těchto sytémů je neschopnost přenášet hmotné výrobní podklady. Přenos těchto informací a podkladů zajišťuje tzv. výrobní sáček. Obsahuje přesný popis zakázky, technologické listy pro jednotlivá střediska a vzorky důležitých podkladů a materiálů jako jsou výrobní podklady dodané od zákazníka, korektní výtisky nebo jejich digitální náhledy, korekturní a schválené výtisky ostatních částí budoucí tiskovint, imprimatury a u tisku publikací musí sáček obsahovat vzorové knižní desky a knihařskou maketu, důležité jsou také fyzické vzorky potahových materiálů, kapitálku, záložek, stužek atd.

Po převzetí podkladů pro realizaci tiskoviny od zákazníka následuje technická příprava v tiskárně, která zahrnuje technologickou přípravu a materiálovou přípravu. Během technologické přípravy se určuje konkrétní postup výroby dané zakázky.

Výrobní proces zpracování tiskoviny můžeme rozdělit do tří základních částí a to je předtisková příprava (pre-press), tisk (press) a dokončovací zpracování (post-press).

Předtisková příprava bývá také často označována jako fáze zhotovení hmotné tiskové formy, obecně můžeme předtiskovou přípravu definovat jako přípravu dat pro tisková média i jednotlivé operace. A to zpracování textu, které zahrnuje sazbu textu podle rukopisu ve shodě s typografickými pravidly a jeho následnou úpravu k dosažení vysoké estetické kvality. Dále je to zpracování obrazu, které zahrnuje digitalizaci obrazu, tzn. Převedení obrazové předlohy pomocí skeneru do digitální podoby. Následuje integrace obrazu a textu nebo-li sjednocení textu a obrazu a po té se provede korektura textu a ilustrací, čili schválení tisku imprimatur.

Po předtiskové přípravě následuje tisk. Můžeme jej obecně definovat jako proces opakované reprodukce, při kterém se barva přenáší prostřednictvím tiskové formy nebo jiného nosiče a tlaku na potiskovatelný materiál. Tiskové techniky můžeme nadále rozlišovat jednak podle způsobu využití tiskové formy na dotykový tisk, kdy je barva přenášena přenášena na potiskovatelný materiál prostřednictvím hmotné tiskové formy a tlaku a na bezdotykový tisk, což je způsob tisku, kde se nepoužívá hmotná tisková forma ani tlak. Tiskové prvky jsou vytvářeny v digitální formě nebo odrazem světel nebo jiných paprsků na zařízení zprostředkovatelné přenosu zabarvovací látky. Podle konstrukce tiskové formy rozlišujeme plochý tisk, kdy je tisková forma rovinná nebo válcovitá a rotační tisk, který má válcovou tisakovou formu a působí proti válci, který má podobu buď rotačního válce nebo ohebné desky. Podle způsobu přenosu tiskové barvy lze rozdělit tisk na přímý tisk, kdy tisková forma v přímém kontaktu s potiskovatelným materiálem nebo na nepřímý tisk, kdy tisková forma není v kontaktu s potiskovatelným materiálem a tiskový obraz je přenášen prostřednictvím jiného tělesa. A podle tvaru potiskovatelného materiálu rozdělujeme tisk na archový a kotoučový.
Poslední fází výrobního procesu je dokončovací zpracování. V této konečné fázi dostává tiskovina konečnou podobu z hlediska fyzické struktury. Náročnost zpracování jednotlivých tiskovin je odlišná. Mezi nejsledovanější výrobky patří publikace, poněvadž k jejich dokončení je potřeba velkého množství operací.

Směr vlákna papíru
Papír vzniká na sítech papírenských strojů zplstněním rostliných vláken prudce odtékajícím množstvím vody, ve kterém vznášejí. Papír je složen z celulózových vláken. Při výrobě papíru se vlákna orientují podle pohybu nekonečného síta. Mechanické vlastnosti papíru vyrobeného na nekonečném sítu jsou v různých směrech různé. V těchto směrech se totiž mění mechanické vlastnosti papíru, proto je třeba směr určit (rovnoběžně s pohybem síta – podélný směr MD (machine direction), kolmo na pohyb síta – příčný směr CD (Gross direction)).
Dva způsoby určení směru výroby papíru:
a) vzorek papíru ve tvaru čtverce nebo kotouče (délka strany nebo průměr 50-100 mm) se položí na vodní hladinu a pozoruje se směr jeho zkroucení. Osa zkroucení je rovnoběžná s podélným směrem výroby.
b) ze zkoumaného archu se vyříznou dva proužky asi 15 mm široké a 150 mm dlouhé, a to kolmo na sebe. Oba proužky se položí na sebe do vodorovné polohy a na jednom konci se uchopí mezi palec a ukazovák. Volné konce proužků buď leží na sobě, nebo se spodní proužek více prohýbá. Proužek, který se méně prohýbá, byl vystřižen v podélném směru výroby, proužek, který se prohýbá více, byl vystřižen v příčném směru. Otočením proužků o 180° se jejich chování vymění. Touto metodou však nelze stanovit oba hlavní směry výroby, když alespoň jeden z nich není znám.

Velikost ořezu knižního bloku: Knižní blok ořezáváme 3mm na horním okraji, 5 mm na předním okraji a 4 mm na dolním okraji. U lepených vazeb počítáme 3 mm na frézování hřbetu knižního bloku.