uprchlíci opustili území svého státu za mimořádných okolností a nemohou nebo se nechtějí vrátit zpět (zejména válka nebo občanská válka)
Úmluva o postavení uprchlíků (1951) – uprchlíci jsou osoby, které mají oprávněné obavy před pronásledováním z důvodů rasových, náboženských, národnostních, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro politické přesvědčení
nalézají se mimo svůj stát, nemohou nebo nechtějí z důvodu této obavy využít ochrany této země, nebo se jedná o osoby bez příslušnosti mimo území obvyklého pobytu
o postavení uprchlíka žádají osoby po překročení státní hranice – uprchlík nesmí být odmítnut, pokud by to ohrozilo jeho život nebo svobodu
postavení uprchlíka se nepřizná osobě, pokud spáchala zločin proti míru, válečný zločin nebo zločin proti lidskosti, dalším důvodem nepolitický trestný čin, zavinění činu v rozporu s cíli a zásadami OSN
ztráta postavení uprchlíka – dobrovolné využití ochrany státu, jehož mají příslušnost, zisk nové státní příslušnosti a požívání jeho ochrany
práva podle cizineckých režimů, národní režim v otázce náboženských, uměleckých práv, průmyslového vlastnictví, přístupu k soudům, přídělu potravin, základnímu vzdělání, veřejné podpory, pracovních podmínek, sociálního zabezpečení a daní
při výkonu shromažďovacího práva a práva na zaměstnání – stejné postavení jako cizinci, stejně tak nabývání movitého a nemovitého majetku, výkon svobodných povolání, ubytování, vzdělání a svoboda pobytu
nelze vyhostit uprchlíka, který se zákonně nachází na území státu – výjimka státní bezpečnost, veřejný pořádek, pouze zákonnou cestou
nelze vyhostit na hranice zemí, kde je ohrožen jeho život nebo svoboda kvůli pronásledování (ochrana LP)
k zajištění provádění a dodržování Úmluvy – Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky
podléhá VS a Hospodářské a sociální radě, 3 roky funkční období, sídlí v Ženevě
možnost uprchlíků se na něj obrátit se žádostí o pomoc
smluvní státy se zavazují s ním spolupracovat a informovat ho o situaci uprchlíků, provádění Úmluvy, zákonech a jiných předpisech ve vztahu k uprchlíkům
právo územního (politického) azylu
právo státu jakožto územního suveréna poskytovat stíhanému cizímu občanovi vstup a pobyt na svém státním území
pronásledující stát povinen udělení azylu strpět a nepokládat je za nevlídný akt
ochrana poskytované osobě má přednost před diplomatickou ochranou domovského státu
právo azylu vyplývá z obecného obyčejového MP
nesmí být poskytnut osobám, které se dopustily zločinů proti míru, lidskosti...
poprvé vyhlášeno ve Všeobecné deklaraci lidských práv (1948)
podrobněji v Deklaraci o územním azylu (1967) – doporučení řídit se při udělování určitými pravidly, povinnost respektovat azyl, azylantům státy nesmí dovolit činnost v rozporu s cíli a zásadami OSN
pokud stát udělil azyl, musí vpustit daného cizince na své území a nevydat ho stíhajícímu státu
nevylučuje, aby ho podrobil případným omezením (př. místo pobytu)
stát poskytující azyl nese MP odpovědnost za danou osobu, pokud by poškozovala zájmy stíhajícího nebo třetího státu
právní úprava územního azylu se od postavení uprchlíků liší: právní režim uprchlíků založen na základě M smlouvy, územní azyl obyčejový institut obecného MP a jeho podstatou je právní status azylové osoby a ochrana proti vydání – silnější právní titul (právní jistota, rozsah poskytovaných práv)
Žádné komentáře:
Okomentovat