sebeobrana (legitimní obrana)
každé právní společenství musí být schopno účinně bránit fyzickou existenci a integritu svých subjektů – nesmí znemožnit napadenému subjektu, aby se mohl bez negativních právních následků ihned bránit
reakce organizovaného MS bývá pomalejší než ve VP
důležité právo na kolektivní sebeobranu – kompenzace faktické nerovnosti států
právo na sebeobranu je přirozené, bytostní – nemůže být upřeno státům pozitivním MP
- výkon práva na sebeobranu podléhá řadě právních podmínek a následné kontrole jejich splnění (legitimní obrana)
o právu na sebeobranu lze mluvit až od přijetí Briand-Kelloggova paktu (1928) (zákaz útočné války jako prostředku národní politiky)
dříve pouze přirozenoprávní koncepce spravedlivé války (bellum iustum)
- naléhavá a neodvolatelná nutnost sebeobrany, která neponechává žádnou možnost volby prostředků ani okamžik k úvaze (případ lodi Caroline z r. 1837 – USA a VB)
- jen proti aktuálnímu ozbrojenému útoku a smí jí vést jen přímá oběť (s výhradou kolektivní sebeobrany)
důležitá definice agrese: použití ozbrojené síly státem proti svrchovanosti, územní celistvosti nebo politické nezávislosti jiného státu
sporná je oprávněnost sebeobranného opatření proti nezapočatému, avšak bezprostředně hrozícímu ozbrojenému útoku (pro: první útok mění postavení sil na bitevním poli, proti: možnost zneužití) – příkladem zahájení šestidenní války Izraelem
- provést okamžitě (meze – napadený stát někdy není schopen adekvátně reagovat)
- je právem ne povinností, ale strpění útoku neznamená zhojení protiprávnosti útoku, žádná dohoda mezi napadeným státem a agresorem nevyvolá právní účinky (porušení kogentní normy)
- přiměřenost povaze a rozsahu útoku – na omezený hraniční incident nelze odpovědět totálním vpádem, na konvenční zbraně nelze reagovat strategickými nukleárními zbraněmi
- defenzivní charakter – požadavek ukončení, pokud je zastaven ozbrojený útok nebo pokud RB učiní opatření k udržení M míru a bezpečnosti (defenzivnost není stanovena územně)
kogentnost zákazu použití síly – do kategorie postižených států patří nejen přímá oběť ale i ostatní státy -> právo na kolektivní sebeobranu – musí být splněny ještě další podmínky:
- přímá oběť agrese musí veřejně deklarovat, že byla napadena
- přímá oběť musí jiné státy o vojenskou pomoc požádat
třetí státy disponují právem kolektivní sebeobrany, ve spojeneckých smlouvách mohou ovšem převzít povinnost (NATO)
právo sebeobrany – výjimka ze zákazu použití síly a hrozby silou (okolnost vylučující protiprávnost)
Charta OSN výkon práva na sebeobranu dále zúžila – začlenění do mechanismů kolektivní bezpečnosti, podřízení dohledu i přímému vlivu RB – čl 51:
- Dokud RB neučiní opatření k udržení M míru a bezpečnosti – právo státu na sebeobranu (i kolektivní)
- stát musí o svých opatření při výkonu ihned informovat RB
- od chvíle kdy RB učiní opatření k udržení M míru a bezpečnosti – výkon práva je podřízen její rozhodovací a koordinační pravomoci založené kapitolou VII Charty - - rozhodný okamžik účinného prosazení (princip efektivity)
Žádné komentáře:
Okomentovat