retorze
mírnější forma protiopatření – zůstávají v mezích MP, stát nepřekračuje své kompetence
retorzní opatření nicméně ohrožují faktické zájmy donucovaného státu, jsou způsobilé tento stát citelně poškodit
z praxe lze odvodit omezení: retorze jakožto reakce na porušení práva má povahu výkonu práva, donucovaný stát ji musí strpět – ne pokud by šlo o zneužití práva – např. pokud by opatření bylo zjevně nepřiměřené povaze a závažnosti prvotního protiprávního chování – - pak by donucovaný stát považoval retorzi za nevlídný akt a reagoval by na něj patrně dalším nevlídným aktem – riziko eskalace
příklady retorzních opatření: jednostranné přerušení negociací o smlouvě, kterou donucovaný stát považuje za důležitou, odvolání chystané návštěvy na vysoké úrovni, odvolání velvyslance „za účelem konzultací“, odepření přislíbené podpory při hlasování o volbě do určitého orgánu MO, odmítnutí nebo zdlouhavé projednávání víz občanů státu, prohlášení diplomatických zástupců za „personae non gratae“, přerušení diplomatických styků, odmítnutí účasti na prestižní události (OH, slavnostní inaugurace hlavy státu)
represálie
směřují také proti státu, který porušil svůj M závazek, ale překračují hranice MP – ovšem okolnost, že jde o protiopatření proti M protiprávnímu chování vylučuje jejich protiprávnost
z obyčejové praxe vyplynula řada pravidel, jimiž se stát, který uplatňuje represálie, musí řídit:
- musí být prováděny v dobré víře
- má jim předcházet marná výzva k ukončení protiprávní chování či k odčinění způsobené škody (hlavně v souvislosti s ozbrojenými)
- přiměřenost – odráží se v ní požadavek vzájemnosti, nepřiměřené represálie nemohou být kvalifikované jako okolnost vylučující protiprávnost – mohou vyvolat kontrarepresálie – ty budou po právu, pokud by splňovaly podmínky pro represálie; přiměřenost ale neznamená totožnost – akce a reakce se velmi často budou jevově výrazně lišit (nemusí být in kind)
- výkon musí být ukončen ihned poté, co bylo dosaženo jejich záměru
ke klasickým pravidlům shrnutých arbitrážním nálezem ve věci Naulilaa 1928) se postupně připojili podmínky další:
- zákaz ozbrojených represálii – stane-li se stát obětí protiprávního chování s použitím síly – pak může využít práva sebeobrany, ne ozbrojených represálií
- zákaz opatření, která jsou v rozporu s kogentními normami (viz zákaz represálií v oblasti humanitárního práva)
- nelze pokud existují jiné prostředky zjednání nápravy (subsidiární charakter) – má-li postižený stát možnost předložit k rozhodnutí M orgánu, pak nesmí vykonat represálie dříve než M orgán rozhodne a než se prokáže, že druhá strana nemíní jeho rozhodnutí respektovat, stejně tak nesmí vykonat represálie pokud mu MP nabízí jiný prostředek nápravy viz případ Diplomatického personálu USA v Teheránu
ekonomické represálie – poměrně účinné
- embargo – dříve zadržení lodí donucovaného státu v přístavu donucujícího státu, dnes částečný nebo úplný zákaz vývozu (typicky vojenského materiálu) do donucovaného státu v situaci, kdy k tomu byl donucující stát povinen podle M smlouvy (ropné embargo arabských států v r. 1973 proti některým státům spolupracujícím s Izraelem)
- bojkot – zákaz dovozu ze státu, který porušil MP
donucení – zřídka povaha jediného protiopatření, většinou kombinace retorzí a repreasálii
účinnost obchodních a hospodářských represálií stoupá s počtem států, které tlak vykonávají společně – kolektivní embargo Argentiny kvůli útoku na Falklandy (rozhodnutí Rady EHS)
Návrh článků o odpovědnosti států za mezinárodně protiprávní chování – namísto pojmů retorze a represálie používá pojem protiopatření – kroky, které by za normálních okolností představovaly porušení M závazků, ale protože slouží k vynucení M odpovědnosti státu, je jejich M protiprávnost vyloučena
podmínky podle Návrhu:
- nenásilnost
- cílem výlučně odpovědný stát (ne třetí strana)
- opatření dočasné povahy – ukončení po dosažení jejich cíle
- přiměřenost
- nelze jimi porušovat podstatné MP závazky (hlavně kogentní normy obecného MP)
Žádné komentáře:
Okomentovat