Tuto diagnostickou úroveň lze označit jako pedagogickou diagnostiku a patří sem především jev, který k vyučovacímu procesu neodmyslitelně patří - hodnocení výsledků výuky.
Na této úrovni se zpravidla jedná o elementární způsob hodnocení, které postihuje pouze porovnávání činností a výkonů s pedagogickými požadavky, s pedagogickou normou.
Nástrojem pedagogické diagnostiky mohou být např. didaktické testy. Interpretace výsledků získaných pomocí didaktických testů však mohou nabízet i více možností než jen porovnání výkonu žáka s předem stanovenou normou. Záleží na konstrukci testu, statistickém zpracování výsledků a konečné interpretaci.
• • Porovnání zvládnutí učiva žákem s předem definovanou normou
Hlavními kritérii při konstrukci didaktického testu jsou zde cíl a obsah výuky. Tento typ tesů je vhodný jako zpětná vazba pro učitele i žáky po probrání určitého obsahového celku nebo zjištění znalostí před probíráním nového učiva, apod.
• • Porovnání výsledků žáků mezi sebou navzájem
Cílem tohoto typu testů je roztřídit žáky podle jejich znalostí. Jedná se např. o testy používané u přijímacích zkoušek. Test by měl obsahovat úlohy různé obtížnosti.
• • Individuální sledování pokroku žáka v učení
Zde je potřeba počítat s baterií testů, aby mohla vzniknout určitá časová řada výsledků. Jednotlivé testy by měly obsahovat i podobné úlohy co do obsahu, náročnosti na určité operační dovednosti a úrovně obtížnosti. Těžiště použití takovýchto testů však leží především v rovině interpretace získaných výsledků, neboť se musí odehrát v rovině jednotlivých žáků samostatně.
• • Porovnání výsledku žáka s výsledkem populace
Pro tyto účely se používají standardizované testy, kde známe transformaci hrubých skórů z testů na nějakou předem určenou standardní stupnici. Individuální výsledek je pak snadno interpretovatelný na percentilové škále, tedy ve smyslu, na jakém místě v populaci by se žák s daným výkonem umístil.
• • Porovnávání výsledků skupin žáků
V tomto případě lze použít jak testy standardizované, tak nestandardizované, záleží na cíli těchto porovnání. Zde se již porovnávají souhrnné výsledky skupin a pomocí
statistických testů lze např. ověřit, zda jsou větší rozdíly v průměrných výsledcích mezi skupinami, nebo jsou větší individuální rozdíly výkonů uvnitř skupin samotných. Interpretace v tomto smyslu by mohly např. sloužit jako jeden parametr při vnějším hodnocení škol.
O didaktických testech více např. v publikaci Didaktické testy od M. Chrásky (1999)
Dalším nástrojem pedagogické diagnostiky je běžně používaný rozhovor (ústní zkoušení), ale mohou jimi být i obsahová analýza produktů činnosti žáků, pozorování činností žáků či žákovské portfolio
Pozn. Z pedagogické psychologie je známo, že hodnocení ve své složitější variantě je orientováno na postup učební činnosti, na jeho analýzu, na postupné upevňování takových prvků, které se postupně stávají prostředky osobnostního rozvoje (kupř. rozvíjená reakce na chybu, posilování dlouhodobé perspektivní orientace, nácvik reflexivních mechanismů v učení).
Proto formě nejjednoduššího hodnocení odpovídá termín pedagogická diagnostika, která se od těch složitějších forem odlišuje právě tím, že výsledky učební činnosti nejsou nikterak psychologicky interpretovány.
Žádné komentáře:
Okomentovat