Genofond v autogamní populaci
- z mendelovských pravidel dědičnosti lze odvodit, že ve velkých populacích autogamních druhů v průběhu střídání generací rychle vzrůstají frekvence dominantních i recesivních homozygotů, zatímco frekvence heterozygotů úměrně tomu klesá
- výsledkem je téměř úplné vymizení heterozygotů z populace (prakticky během 10 generací). Zcela beze zbytku z ní však nevymizí nikdy
- podobně jako autogamie se uplatňuje u zvířat příbuzenské křížení (inbreeding) a u lidí nenáhodné párování (assortative mating)
Genofond v malé populaci
- v malých populacích (jen o několika desítkách až stech jedinců), jejichž genofondy jsou omezeny na nízký počet alel v každém genu, neplatí Hardyův-Weinbergův zákon. Dochází naopak k náhodným posunům → ke zcela nepředvídatelným a často velmi pronikavým změnám genových a tím i genotypových frekvencí
- uplatňuje se zde dispetivní proces → určité alely jsou v genofondu fixovány (má je posléze každý jedinec populace), jiné jsou z něj zcela eliminovány, ztraceny
- zároveň se uplatňuje i zvyšování frekvence obojích homozygotů n úkor heterozygotů → během několika generací rychle vzrůstá stupeň příbuznosti všech jedinců a začíná se uplatňovat příbuzenské křížení
- všechny změny alelových frekvencí probíhají tím rychleji a jsou tím výraznější, čím jsou populace menší → tak se mohou v lokalitách s velmi podobnými životními podmínkami vytvořit i populace geneticky značně rozdílné
Žádné komentáře:
Okomentovat