Obsah otázky:
• chemické složení živých a neživých soustav
• základní vlastnosti živých soustav
• hierarchické uspořádání živých soustav
• jejich závislost na prostředí
Biologie
(z řec. bíos = život, logos = věda)
- věda zabývající se studiem živé přírody
- zkoumá strukturu a funkce živých organismů na všech úrovních, jejich vzájemné vztahy i vztahy
mezi živou a neživou přírodou
- snaží se poznat podstatu života a jeho zákonitosti
- podle zaměření lze v rámci biologických věd rozlišit následující základní obory:
mikrobiologie; botanika; zoologie; antropologie (studium původu a vývoje člověka)
- mezi dílčí obory patří: morfologie, anatomie, cytologie, histologie, fyziologie
1. Neživá příroda
- rozlišujeme nerosty (sůl kamenná, křemen, zlato..)
- horniny (žula, čedič, pískovec..)
- řada neživých systémů se vyznačuje některými charakteristikami, typickými pro živé organismy, nikdy však všemi dohromady (např. krystaly rostou)
- neživou přírodou se zabývá geologie
2. Živé soustavy
Obecné vlastnosti organismů:
- (společné vlastnosti ž.s.)
- jde o vlastnosti společné všem živým organismům → tím se odlišují od neživé přírody
- vysoká organizovanost ž.s. je podmínkou pro průběh všech životních dějů, které se v organismech uskutečňují
- udržet tuto uspořádanost vyžaduje nepřetržitou výměnu látek, energií a informací mezi živou přírodou a okolím
- z fyzikálně chem. hlediska jsou tyto soustavy otevřené soustavy dále nerovnovážné a dynamické
- od neživých soustav se liší organismy svým aktivním vztahem ke svému okolí : přijímají z prostředí jen látky a energii, kterou mohou využít
- do prostředí naopak vylučují látky a energii, kterou již nepotřebují
- ž.s. je schopna přijímat info o stavu svého prostředí ale i naopak info do prostředí vysílat → to jí umožňuje účelově měnit své chování a adaptovat se na měnící se podmínky
1) jednotný princip chemického složení
- hlavním chemickým základem všech organismů jsou organické látky jejich přítomnost je charakteristická pro živou přírodu (bílkoviny, nukleové kyseliny, lipidy, sacharidy..)
2) biologická organizovanost
- živé systémy se vyznačují vysokým stupněm vnitřní složitosti a funkčního uspořádání - lze rozlišit různé úrovně : buněčná, orgánová
- živé organismy se brání nárůstu neuspořádanosti tím, že ze svého okolí přijímají energii a různé látky (např. rostliny sluneční energii a minerální látky..)
- nepotřebných či škodlivých látek se organismus zbavuje
- základní, stavební a funkční jednotkou těla je buňka
3) metabolismus přeměna látek a energií (= látkový a energetický)
- je soubor chemických dějů katalyzovaných enzymy (přeměna chemických sloučenin na prvky
použity ke stavbě svého těla, k vývinu, růstu) k těmto přeměnám potřebují energii : energie chem.vazeb, energie světelná..
- nevyužitou energii předávají do okolí v podobě tepla, energii chemickou navázanou ve zplodinách metabolismu
- živé organismy si tak mohou vytvořit z přijatých látek látky vhodné pro stavbu svého těla nebo je využít jako zdroj energie
→ anabolismus (z jednodušších látek na složitější; energie se spotřebovává) fotosyntéza
→ katabolismus (ze složitějších l. na jednodušší; energie se uvolňuje) dýchání
4) dráždivost a pohyb
- představuje schopnost živých organismů přijímat a následně reagovat na podněty z vnějšího prostředí, tedy podněty, které by mohli narušit homeostázu
- díky dráždivosti se dokáží organismy přizpůsobit vnějším podmínkám adaptabilita organismů
- dráždivost nevyvolávají jen nežádoucí podněty, ale také podněty biologicky prospěšné, nezbytné pro život (světlo, potrava, t prostředí)
- některým podnětům se mohou organismy částečně přizpůsobit změnou a úpravou životních dějů, na jiné reagují pohybem, popř. smrtí
- pohyb je nejčastější reakce na podráždění aktivní pohyb vyžaduje energii uvolňovanou při metabolických dějích
5) reprodukce
- je nezbytná k přežití a udržení druhu
→ nepohlavní reprodukce se účastní jen 1 jedinec
→ pohlavní 2 jedinci (proměnlivost)
6) dědičnost a proměnlivost
- dědičností rozumíme schopnost přenášet dědičnou informaci uloženou v molekulách DNA (deoxyribonukleové kyseliny) z jedné generace na druhou
- při rozmnožování zpravidla v potomstvu vznikají různé odchylky, kterými se liší od rodičovských organismů proměnlivost (někteří potomci mohou být i životaschopnější než jejich rodiče)
7) růst a vývoj
- všechny živé organismy mají v delším časovém úseku schopnost vývoje, během něhož si druhy osvojují nové, efektivnější způsoby získávání a využívání dostupných zdrojů látek i energií
- každý org. prochází během života mnoha kvantitativními a kvalitativními změnami = růst a vývoj, jsou navzájem neoddělitelné
- růstem rozumíme zvětšování buněk rozvojem organel a jejich následné rozmnožování
- ž.s. jsou prostorově ohraničené charakteristické rozměry org.
- buňky specializují a diferencují = ontogeneze
→ ontogeneze individuální vývoj (od narození do smrti)
→ fylogeneze historický vývoj druhu
Žádné komentáře:
Okomentovat