Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

Arnošt Procházka (1869 – 1925)

Arnošt Procházka (1869 – 1925)

Představitel dekadence. Rodák z Prahy. Studoval gymnázium, avšak studium práv nedokončil. Věnoval se úřednické činnosti. Oddával se životu umění. Byl majitelem
a hlavním redaktorem Moderní revue – zaniká jeho smrtí.
Byl i literárním kritikem. Své kritiky otiskoval i ve Vesně, Nivě i Literárních listech. Věnoval se i překládání, především francouzské literatury. Překlady otiskoval v Moderní revue.
Psal také poezii:
Prastibolo duše (1895) – sbírka, nové vydání až v roce 2000, ilustrované Karlem Hlaváčkem, projevují se pocity únavy,zmaru, smrt, opojení smrti, umělecká tématika, sexuální a erotická tématika

V knihách dával dohromady své kritiky i recenze:
Cesta krásy (1906) – soubor kritik
České kritiky (1912)
Francouzští autoři a jiné studie (1912)


Emanuel z Lešehradu (1877 – 1955)

Vlastním jménem Josef Marie Lešehradský z Lešehradu. Celý život žil v Praze, kde se narodil i zemřel. Pracoval jako úředník (např. na pražském magistrátu), archivář. Měl bohatý archiv a knihovnu (Lešehradeum), kterou potom předal veřejnosti. Psal poezii, prózu, drama, dokonce i překládal (většinou do francouzštiny).

Napsal řadu básnických sbírek:
Květy samoty (1899)
Sny bolesti (1908)
Hudba srdce (1912)

Zabýval se okultismem – patřili mezi ně Svobodní zednáři: společenská elita, měli své rituály. Patřili mezi ně např. Beneš, Masaryk…
Vydal spis Tajné společnosti v Čechách(1922).


Jan Opolský (1875 – 1942)

Většinou žil v Praze. Pracoval jako úředník. Tvorbou měl blízko k Hlaváčkovi. Psal do Moderní revue, do Lumíru.
Psal poezii:
Jedy a léky (190)
Hrst ironie a satiry (1911)

Byl také prozaikem (psal drobné prózy a povídky):
Kresby uhlem (1907)


Karel Červinka (1872 – 1949)

Je spjat s Brnem, kde pracoval jako soudce. Byl básníkem i prozaikem. Psal z prostředí soudů a úřadů. Také jej inspirovala krajina (příroda).

Dílo:
Krajiny a nálady (1894) – poezie
Vysušený močál (1915) – próza


Otakar Theek (1880 – 1917)

Patří k buřičům. Začíná psát ve znamení veršů inspirovaných Březinou, pak dekadence…

Dílo:
Výpravy k já (1900)
Úzkosti a naděje (1911) – sbírka


Příslušníci katolické moderny

Karel Dostál Lutinov
Sigismund Ludvík Bouška
Xaver Dvořák

Žádné komentáře:

Okomentovat