Vektorové formáty

Vektorové formáty
• soubory ve vektorovém formátu obsahují matematické popisy prvků obrázku (typ, střed, poloměr, barvu, směr, délku,
výplň, ...)
• jejich výhodou je nezávislost na zařízení
• struktura vektorového obrázku
– hlavička (obecné informace)
– barevná paleta
– popis objektů
• podle použití se v jednotlivých formátech liší používané typy a specifikace objektů
• protože je obrázek uložen jako série objektů, je snadné jej zvětšovat, otáčet, transformovat, ...
• některé vektorové obrázky lze snadno editovat i v textovém režimu
• převod z vektorového formátu na rastrový je snadný (naopak ne)
• nehodí se na ukládání složitých předloh (fotografie), kde jsou barvy bodů primární, vykreslování může trvat dlouho
• nejznámější CDR, CGM, DXF (AutoCAD)

Typy komprese
• u grafických formátů se používají
– RLE - redukuje opakované výskyty znaků -místo AAAAA napíše 5A (lze kódovat ve směru X, Y, ZIGZAG, ...), vhodné pro obrázky s jednobarevnými plochami
– LZW - všeobecně použitelné kódování (nejen na obrázky), používají je například i ZIP, ARJ, ... - buduje znakový slovník dat, které se ve vstupu objevují (pokud se pak řetězec ve slovníku vyskytne, je zakódován podle slovníku (kratším kódem než je řetězec), pokud ne, opíše se (spolu s nějakým příznakem nezakódování))
– Huffmanovo kódování (CCITT) - předloha se skládá z 1 a 0, sledujeme délky proudů 1 a nul a ty zapisujeme pomocí jejich délky, na dalších řádcích se sledují shody a odlišnosti od předchozího řádku (někdy se jako první řádek berou samé 1) a kódují pomocí délek shod a odlišností
– JPEG (DCT transformace) - ztrátová komprese, ztrácí části téměř neviditelné lidským okem (malé změny barev), lze určit výslednou kvalitu (ztrátovost), vhodná zejména pro fotografie (ne pro jednobarevné plochy), jde ale o poměrně složitou metodu