- každá měna má stanoven střední kurz vůči ECU a současně povolené oscilační pásmo ± 2,25% (VB a Itálie měli výjimku ± 6%)
- přes střední kurz k ECU přepočítávány bilater. kurzy měn navzájem = paritní mřížka
- ERM založen na tom, že jednotlivé měny byly pohyblivé vůči 3. měnám = kombinace systému pevných devizových kurzů a volně plovoucích kurzů vůči ostatním
- založena na povinných intervencích, aby se bilaterální kurzy pohybovaly v OP a udržely kurz vůči ECU
-
· existenci úvěrového mechanismu
- zahrnoval 4 druhy úvěrových mechanismů
1) velmi krátkodobé úvěry – k intervenování na devizových trzích, splatnost 45 dní, úvěry na principu swapových obchodů
2) úvěry na principu krátkodobé podpory: na krátkodobé problémy s deficity PB, splatnost 3 měsíce
3) střednědobé finanční pomoci: na vážnější problémy s deficity PB, splat. 2-5 let
4) dlouhodobé úvěry: na vážnější problémy s deficity PB, splatnost delší než 5 let
EMS splnil cíl, díky jeho fungování došlo ke zlepšení vnější (devizové kurzy) i vnitřní (nízké míry inflace = stabilita cenové hladiny) měnové stability (průměrná míra inflace klesla z 11% v 70. letech na 3% na počátku 90. let), snížení rozdílů inflace mezi členskými zeměmi => podstatné pro fungování ERM.
Vysoká míra inflace se projevuje v tlaku na znehodnocení měny.
1979 – rozdíl mezi největší a nejmenší inflací 16%
do 1986 došlo ke 13 úpravám středních kurzů
1979-1986 – fáze konsolidace
1986 – 1999 – stabilní situace, nové snahy o vytvoření MU, výjimkou stability podzim 1992-1993, kdy došlo k několika měnovým krizím, postiženy slabší evropské měny (FRF, lira, peseta), = tlak na znehodnocení. Spekulanti spekulovali na znehodnocení FRF => odkláněli se k DEM => skutečné znehodnocení FRF (Francie - zvýšení úrokových sazeb, intervence, Německo – v rámci zachování stability udržovala nízkou úrokovou sazbu).
Srpen 1993 – rozšířena OP ± 15% (postrádá prvky systémů pevných devizových kurzů) = snaha odradit spekulanty, zachovat ERM, založit MU.
Díky EMS posílena integrace zbožového a finančního trhu, přibližování hospodářství zemí, přeorientování na politiku stability.
Delorsova zpráva - zpráva skupiny expertů (včetně konkrétních návrhů, jak ve třech etapách dosáhnout cíle jednotné měny ES), vedené předsedou Komise ES Jacquesem Delorsem, z dubna 1989 o nezbytných podmínkách vybudování Hospodářské a měnové unie (HMU) států ES.
- podklad pro jednání ES v Hanoveru (plný název Zpráva hospodářské a měnové unie v zemích ES)
- považována za 3. pokus o vytvoření měnové unie
- stala se závazným dokumentem, který vymezuje jak by měla vypadat, základní organizační principy
- 2 části:
1. zhodnocen vývoj v hospodářské a měnové oblasti a důvody, proč nedošlo k většímu pokroku = některé státy se neúčastnily kursového mechanismu nebo měly výjimky, nedocházelo k dostatečné koordinaci v oblasti fiskálních politik
2. jak by měl proces vypadat dále, specifikováno, že MU by měla být konstituována jako měnová oblast, kde MP bud řízena centrálně a bude používána 1 měna. Aby země mohla vstoupit do MU:
· plná a neodvolatelná směnitelnost
· liberalizován pohyb kapitálu
· zavedení pevných devizových kurzů členských měn bez kursového rozpětí
1.1.1993 – zaveden jednotný vnitřní trh => splněna první a druhá podmínka
K zavedení MU se mělo dospět ve 3 etapách
1. etapa – 1.7.1990 – konec 1993 – mělo dojít k větší koordinaci měnových i fiskálních politik a všechny členské země měly být zapojeny za jednotných pravidel do kursového mechanismu (ale v létě 1993 bylo povoleno širší OP některým zemím),
2. + 3. etapa - popsány povrchně, dořešeny na schůzce v Maastrichtu – 1991 – důvodem schůzky byly i výhrady vůči Delorsově zprávě
Toho, že v Delorsově zprávě bylo uvedeno, že souhlas států s 1. etapou znamená souhlas s dokončením projektu (stěžovala si hlavně GB => OPTING OUT = mohli zůstat mimo a mohli se rozhodnout, jestli vstoupí do MU nebo ne)
Státy přistupující po Maastrichtské dohodě se mohly stát přímo členy MU.
Otázkou bylo, zda vytvoření MU podpoří vývoj hospodářství nebo by mělo být až završením celého integračního procesu. Větší zastání měla druhá varianta.
Na schůzce byla schválena kritéria pro vstup do MU.
Projednány i další věci ohledně smlouvy ES (oblast ZO, soudnictví). Na základě těchto dodatků byl přijat nový název pro ES => EU.
Dohoda byla 7.2.1992 formálně podepsány, v platnost vstoupila 1.11.1993, kdy byla ratifikována parlamenty všech členských států.
3. etapa – 1.1.1994 – vznikla Evropský měnový institut – předchůdce ECB, mělo přispět větší koordinaci měnové politiky národních CB, hlídat a vyhodnocovat plnění konvergenčních kritérií a tím podporovat konvergenční proces, spolupracovat s členskými OB a doporučit vhodnou měnovou strategii, vybrat nejvhodnější pro budoucí společnou MP a navrhnout nástroje MP. Dále v MS variabilně stanoveno datum vstupu do závěrečné etapy – buď 1.1.1997 nebo v průběhu roku 1999, podle úrovně konvergenčního procesu a maastrichtských kritérií.
Žádné komentáře:
Okomentovat