proslul svými satirami na maloměsto Dům na předměstí a románový cyklus Okresní město, Hrdinové táhnou do boje, Podzemní město a Vyprodáno
sžíravou kritiku oživuje humorem, který převládá např. v románu Michelup a motocykl, či v Mužích v ofsajdu
především však v půvabném dílku Bylo nás pět
po roce 1945 se humoru a satiře daří ne vždy stejně
básnická tvorba opustila vážné téma až v 60. letech (písňové texty J. Suchý, J. Vodňanský)
J. Kainar kritizuje maloměšťáka, např. ve sbírce Člověka hořce mám rád nebo ve výboru písňových textů Miss Otis lituje
v 70. letech lze jen krotce komizovat
Jiří Žáček píše básně s prvky černého humoru, parodie, recese, či se zálibou v paradoxech
Bohumil Hrabal – Obsluhoval jsem anglického krále
jemný humor je vlastní M. Horníčkovi Chvála Pohybu či F. Nepilovi Lipová alej
ironii, satiru až grotesku obsahují prózy V. Škutiny, vzpomínajícího na svůj pobyt ve vězení Prezidentův vězeň na hradě plném bláznů
výrazné komedie se objevují až v 60. letech
V. Blažek pracuje s pohádkovou nadsázkou Tři přání, metodu podobenství užil M. Uhde např. ve hře inspirované K. Havlíčkem Král Vávra
typ absurdní parodie představují hry V. Havla – Zahradní slavnost
parodický princip též široce rozvinul v 70. až 80. letech I. Vyskočil
humoru a satiře se daří i v dalších divadlech malých forem: v Semaforu, v divadle Y, v Ha divadle, divadle Husa na provázku, v divadle Járy Cimrmana později např. Sklep a další
v těchto letech žánr satiry rozvíjeli svými texty i písničkáři – Nohavice, Plíhal, Merta, Hutka, Nos, Paleček, Janík, Vodňanský, Skoumal
humor a satiru najdeme i v exilové či samizdatové literatuře
I. Wernisch chápe poezii jako hru, postihuje např. grotesknost našeho každodenního snažení – Zasuté zahrady
L. Vaculík prostřednictvím humoru odkrývá negativní jevy života – Morčata
M. Kundera v románu Valčík na rozloučenou zdánlivě zábavnou formou konfrontuje ušlechtilost a vandalství
Žádné komentáře:
Okomentovat