vycházejí z toho, že:
- učitel je modelem, musí si všímat vlastního chování
- chování je možné popsat, je třeba přesně popsat to, co se má změnit
- chování je naučené
- zákon účinku – chování má nějaký účel, něčeho chtějí dosáhnout
- chování je možné změnit (změna posilujících reakcí, které chování vyvolávalo)
- důležitost kontextu (nesprávná interpretace prostředí dítětem)
Postupy: Zaujmout třídu, nerušit svými projevy, být spravedlivý, zábavný, nevyhrožovat, dochvilnost, nepodléhat hněvu, nebýt příliš důvěrný, poskytovat příležitosti pro odpovědnost, usměrňovat pozornost, nepokořovat , být ve střehu, pozitivní komunikace, jistota, pořádek ve věcech – dobrá organizace výuky, dávat najevo, že má děti rád.
Skupinové nevhodné chování
Zjistit si vlivné jedince a zaměřit se na ně, rozdělit skupinu, jednat s jednotlivci, vyhledávat situace mimo výuku ke komunikaci, udržet si prestiž před zbytkem třídy (zvládat konflikt se skupinou).
Přiměřenost chování učitele: důslednost, ale respekt k situaci – rozhodovat se v kontextu souvislostí. Respekt k potřebám žákům. I učitel má své potřeby: je třeba žákům jasně říci, co od nich potřebujeme.
Důležitost neverbálních signálů (udržovat oční kontakt, procházení mezi žáky – vzdálenost, fyzický kontakt). Nechovat se rušivě.
Aktivizace žáků, spolupráce. Monolog je nudný.
Vyhnout se nálepkování (hovořit o činnosti, chybě ne o člověku). Chválíme také chování, práci. Popisný x posuzující jazyk. Nepřemýšlet o žácích, ale o situacích, okolnostech.
Nepoužívat prázdná slova/sdělení (Děti si odvyknou poslouchat. např. „Nerozlij to“. Říkejme a dělejme jen to, co je užitečné.
Mluvme pouze k člověku, kterého se věc týká.
Přijímání pocitů a vyjadřování pocitů. ( Chápu, že…). Zmírnění zklamání (je to těžké…)
Asertivní chování – otevřenost, přímost, vyjadřování emocí, spontánnost, přiměřenost.
Nesmí být: mocenské, agresivní, pasivní a submisivní, hostilní.
Žádné komentáře:
Okomentovat