obecné zásady právní
čl.38 Statutu MSD hovoří o „obecných zásadách právních uznávanými civilizovanými národy“, v praxi:
- zásady, které se uplatňují všeobecně ve VP řádech států (ne v MP), obecnost – ne v naprosto všech, stačí dostatečně široké a reprezentativní uplatňování v převážné většině států, nerozlišují se „civilizované“ a „necivilizované“ státy (šlo by o diskriminaci)
- zásady svou povahou „přesaditelné“ do MP vztahů – mohou mít hmotněprávní povahu (odpovědnostní) i procesněprávní
- od obecných zásad právních je nutné odlišit zásady MP (zákaz použití síly), které čerpají svůj původ přímo v MP
vzhledem k tomu, že mají původ ve VP, se nemohou kvalifikovat jako formální pramen MP, ale jen jako pramen materiální – korekce ve světle znění čl.38 Statutu MSD, jenž tvoří součást platného MP – jsou přijaty jako formální pramen
vzhledem k neexistenci hierarchických vztahů mezi formami MP jsou pramenem rovnocenným, to neznamená, že by byly rovnocenné i z hlediska reálného významu – poloha doplňkového pramene (i podle čl.38 - soudce by se jich měl přidržet pouze tehdy, nelze-li ve věci aplikovat jiné pravidlo) – ve skutečnosti soudy aplikují jen výjimečně
důvod zdrženlivosti: soudce zřídka uplatní zásadu VP, která není dostatečně rozšířená a nepřerostla do MP, pokud do MP přerostla, pak ji neuplatní jako zásadu, ale jako obyčejové pravidlo
historická tendence vede spíše k dalšímu snížení vlivu obecných zásad právních – vzhledem k rozšíření MS a jeho multikulturálnosti – redukuje se množství sdílených zásad; dále ale také ubývá mezer v MP (viz smluvní normotvorba)
jednostranné právní akty
čl.38 Statutu MSD s nimi jako s prameny MP nepočítá, také část nauky je za pramen nepovažuje
neslučitelnost případných normativních účinků se zásadou svrchované rovnosti – - jednostranné akty nemohou vyvolávat právní účinky bez souhlasu druhého subjektu – pak takový akt je jen nabídkou a souhlas adresáta je její akceptací (konsensuální teorie) – MSD odmítl
podle jiných je jednostranný právní akt jen zdrojem závazků, ne zdrojem práva, nicméně nikdo nepopírá jejich reálný význam v teorii i praxi MP
jednostranné akty států
vyjadřují vůli nebo souhlas státu vytvořit právní závazky nebo jiné právní účinky na základě MP
autonomně mohou podle okolností působit:
- notifikace – veřejné formální oznámení určité skutečnosti, v případech, když podmiňuje platnost jiných navazujících aktů
- uznání – zbavuje stát, který jistou skutečnost uznal, možnosti později její platnost zpochybnit
- protest – protestující stát se brání tomu, aby určitá skutečnost vůči němu byla později vztahována jako platná (aby nečinnost nebyla interpretována jako konkludentní uznání)
- zřeknutí se – stát se předem vzdává určitého práva či nároku, činí ho nezpůsobilým se ho později dovolat
- příslib – stát se zavazuje k určitému jednání bez záruky obdobného plnění ze strany druhých států
závěry MSD ve věci Jaderných pokusů (1974): jednostranný právní akt se může stát pramenem práv a povinností MP, nevyžaduje k platnosti přijetí jinými státy, důvodem závaznosti je postulát dobré víry, MP nevyžaduje náležitosti formy, akt ale musí být veřejný, jeho závaznost závisí na vůli jednajícího státu být jím v budoucnu vázán, k jeho změně nemůže dojít svévolně (porušovalo by zásadu dobré víry)
akty MO
analýzu právních účinků aktů MO komplikuje terminologická nejednotnost – pro hodnocení není pojmenování rozhodné, následky vyvozovány z: obsahu, okolností vypracování, podmínek schválení, následné praxe členů MO – čtyři okruhy následků:
- závazné normy chování – oprávněny vydávat některé MO, pro regulaci vnitřních poměrů MO, někdy i pro členské státy – daly souhlas v zakládajícím statutu – odvozují tak svou platnost od M smlouvy
- mohou ovlivnit smluvní normotvorbu – vstup MO v zájmu společné interpretace – - nelze ale považovat za výklad autentický (jen smluvní strany), ale vysoká autorita - - zásada dobré víry
rezoluce a deklarace VS OSN často anticipovaly pozdější smluvní vývoj – podklad pro smluvní normotvorbu
- často se stávají součástí obyčejotvorného procesu (formulují společné představy de lege ferenda), mohou M praxi vyvolat nebo ji sjednotit, jindy deklarují existenci opinio iuris
- právně nezávazná doporučení – závaznost vylučuje souřadnost vztahů mezi subjekty MP – nevylučuje, aby tyto akty vyvolávaly určité dílčí pr. následky – v míře, kterou je třena specifikovat případ od případu, označovány za soft-law
soudní rozhodnutí
doplňkové, spíše materiální prameny – působí na vědomí normotvůrců
soudní výroky – netvoří právo, pouze platné právo aplikují, MP závazné – relativní – zavazují pouze strany, ne třetí státy ani samotný MSD v dalším rozhodování (ne precedent), nicméně na dřívější rozsudky často poukazuje – podpora konzistentnosti a stability judikatury
významné účinky:
- uzná-li MSD určité pravidlo za obyčejové – vliv na další chování států, pozitivně ovlivní efektivitu takového pravidla
- inspirují kodifikační činnost, tím nepřímo dotvářejí obsah kodifikačních úmluv
- autorita pro ostatní M tribunály
rozsudky ES pro LP – také zavazuje jen strany a v dané věci (státy nejsou právně zavázány změnit VP předpisy, které jsou v rozporu s Úmluvou o LP – většinou tak ale činní dobrovolně)
názory nauky MP
nepatří mezi formální prameny, menší vliv než rozhodnutí M soudů, ale vzhledem k množství nepsaných pravidel v MP – vliv nauky při jejich zjišťování a při systematizaci MP
nauka měla větší význam v minulosti – Hugo Grotius – koncepce mare liberum předznamenala vývoj mořského práva
tradičně větší prestiž ve státech germánsko-románské právní kultury než ve státech anglosaských
M soudní dvory se uchylují k citaci z děl vědců jen zcela výjimečně, zatímco strany běžně
ekvita
MSD se může odchýlit od platného MP (pokud souhlasí strany) a rozhodnout pomocí ekvity
možnost hodnotit obsah platných norem podle toho, zda jsou spravedlivé
dosud žádná strana nesvolila – zůstává jen teoretickou možností, a sotva kdy se využije, protože by soudce postavila nad státy jak jako spotřebitele, tak jako tvůrce MP
ekvita ale vstupuje do rozhodovacího procesu také jako podstatný prvek interpretace praeter legem (pravidla MP neposkytují dostatečně přesný a jasný návod pro řešení individuálního sporu)
zásady spravedlnosti používány při výkladu M obyčejových pravidel – stanovení výše náhrady škody, za niž stát odpovídá
užita také v mořském právu – delimitace pevninských mělčin mezi dvěma státy
Žádné komentáře:
Okomentovat