Politické rozdělení států na počátku 20. století
Demokratické státy: Velká Británie, Československá republika, Norsko, Švédsko, Finsko, Dánsko, Švýcarsko, Belgie, Nizozemí, Irsko
Totalitní a autoritativní státy od 20. let: Portugalsko, Itálie, Jugoslávie, Polsko, SSSR
Totalitní a autoritativní státy od 30. let: Španělsko, Německo, Bulharsko, Řecko, Rumunsko, Rakousko, Litva, Lotyšsko, Estonsko
Československo – 20. léta
Češi (6850000 obyvatel – 51%), Slováci (1900000 obyvatel – 14,5%), Němci (3100000 obyvatel – 23%), Maďaři (745000 obyvatel – 6%), Rusy, Rusíni, Ukrajinci (460000 obyvatel), Židé (180000 obyvatel), Poláci (75000 obyvatel)
Spory o hranice:
Spory s Němci žijícími v ČSR (nejvíc jich žilo v pohraničí – Sudety) – nechtěly být občany nového státu a být podřízeni československé vládě, chtěli vytvořit samostatné provincie – československá vláda je neuznala a v prosinci 1918 – pohraničí vojensky obsadila.
Spory s Polskem o vytvoření Československa – polské hranice (Slezsko), zásah dohodových mocností – území rozděleno – (rozdělen Těšín na Polský a Český).
Spory s Maďarskem, které se nechtělo vzdát Slovenska a také spory o hranici v oblasti jihovýchodního Slovenska (silná maďarská menšina).
Na východě byla připojena Podkarpatská Rus – spory s Ma’darskem a Rumunskem.
Čechoslovakismus:
Teorie o společném soužití Čechů a Slováků – jeden národ (slovenština je jakési nářečí češtiny), Čechoslovakismus byl podporován hlavně čechy, slováci však nebyli moc spokojeni.
Demokracie v ČSR:
Založena na demokratických a republikánských principech, zákon – ústava (29.2.1920), jednotný stát v čele s ústřední vládou v Praze, v čechách převládají socialisté, ale menšiny mají také své politcké strany, 1919 – pozemková reforma – rozprodání církevní a šlechtické půdy, zavedená 8 hodinová pracovní doba, 1919 – měnová reforma (československá koruna v poměru 1 : 1 k rakouské koruně), Politický pluralismus (parlamentní demokracie) působení více politických stran – nejvýznamnější :
sociální demokracie – levice (ne radikální), agrárníci – strana venkova, národní demokraté – strana středu, národní socialisté – strana středu, lidovci – křesťanská strana (katolická)
pětka – mimoparlamentní orgán – tvořen představiteli těchto 5 nejvlivnějších stran, Slovensko – zaostalejší (průmyslově, nižší vzdělanost, založena universita v Bratislavě) – nejsilnější strana – Slovenská strana ľudová (v čele Andrej Hlinka), Politická roztříštěnost – časté střídání koaličních vlád, 2. vláda (po 1. volbách) – tzv. zelenorudá koalice (sociální demokraté + agrárníci), 1920 krize v nejsilnější vládní straně (sociální demokracie) – odtrhl radikální proud, vláda podala demisi a v roce 1921 vzniká komunistiká strana (nedemokratická, od roku 1929 v čele Klement Gotwald).
Situace na Slovensku a v Podkarpatské Rusy:
Na Slovensku průmysl existuje pouze v omezené míře a zemědělství je také na velmi nízké úrovni, neexistuje téměř slovenská inteligence, ani střední vrstvy (podnikatelé, obchodníci a řemeslníci).
V Podkarpatské Rusy je situace ještě horší než na Slovensku, velmi zaostalá země – téměř bez průmyslu (a zemědělství) a bez železniční sítě a silnic.
V podkarpatské Rusy i na Slovensku bylo potřeba zbudovat dopravu, podpořit a rozvíjet průmysl, vystavět nemocnice, kulturní a sociální zařízení, a bylo také třeba připravit odborné pracovníky (z různých oborů) – posíláni češi – v Bratislavě založili a vedli Univerzitu Komenského a Slovenské národní divadlo – rychlý rozvoj vědy a kultury.
Zahraniční politika:
Ministr zahraničí – Edward Beneš – orientace na Francii, Malá dohoda (smlouvy ČSR, Jugoslávie a Rumunska proti územním nárokům Maďarska a Ruska)
Vztah státu a církve:
Problematický, katolická církev spojována s bývalou vládou Habsburků (po vyhlášení republiky byl stržen Mariánský sloup na Staroměstském náměstí), hledání nových vztahů, dohoda o způsobu společného soužití – Modus Vivendi.
Správa:
Po vyhlášení republiky snaha o zavedení nových správních oblastí (- žup – neujalo se), 1927 – Československo rozděleno na 4 země - 1. – Česká, 2. – Moravskoslezská, 3. – Slovenská, 4. – Podkarpatskoruská, země se pak dále dělily na okresy.
Ekonomika:
Postupně překonáván poválečný propad hospodářství, ale 1929 krize – nezaměstnanost – sociální problémy.
Žádné komentáře:
Okomentovat