I. Literatura jako druh umění, počátky literárního umění a jeho utilitární i neutilitární charakter, literatura a magie, literatura a náboženství

Literatura není často za umění považována v širším slova smyslu, je tak chápána v užším slova smyslu.

Funkce literatury

1. POZNÁVACÍ (=gnoseologická) – dílo nám pomůže něco poznat

1. psychologicko – informativní → Zločin a trest

2. sociologicko – informativní → Indiánské léto

3. historicko – informativní

2. ESTETICKÁ – mění celek naší psychiky (něco to s námi „udělá“)

autokatarze - autor se nám očišťuje od problémů – Ota Filip

- autor se zpovídá

3. EKONOMICKÁ

- nabídka – poptávka

- autor je predeterminován v tvorbě, musí jít vstříc poptávce

4. TERAPEUTICKÁ

a) katarze – člověk vidí svět jinýma očima

b) autoterapie – člověk se může „vypsat“ z problémů – Freud

5. IDEOLOGICKÁ

- dílo vyjadřuje výklad světa v určitém období

- dílo utváří obraz světa

6. POETICKÁ

- vytváří další předpoklady pro další díla

Jako literaturu označujeme obvykle písemné záznamy, které mají význam pro společnost. Výrazovým prostředkem literatury je jazyk. Literatura se vyvíjela v těsné souvislosti s životem společnosti. Odráží v sobě společenské proměny.

Písmo vzniklo asi roku 3000 př. n. l. v Mezopotámii, kde bylo vrcholným dílem Epos o Gilgamešovi.