V Zemi lidí, v osmi kapitolách autor tlumočí a ilustruje na příbězích základní pravdy, ke kterým dospěl, čerpá ze zkušenosti civilního letce. Kniha je psaná způsobem, který je pro autora příznačný; je to směs úvah, filosofických meditací a nesmírně dramatických příběhů ze života letců.
Samotnou knihu věnoval Exupéry kamarádovi Jindřichu Gaillaumetovi, který havaroval v Alpách a podnikl cestu dolů. Při týdením sestupu téměř zmrzl, nemohl si dovolit spánek, neměl jídlo, pití, nepředstavitelně trpěl, ale hnala ho myšlenka na jeho ženu, to, že bude bez peněz, když zůstane pod sněhem a nikdo ho nenajde.
Exupéry v tomto díle podrobně líčí kamarádův hrdinský čin.
Letadlo Antoinovi de S. Exupérimu pomohlo odhalit, že život na zemi je jen řídký a povrchový jev. Poznává, jak je křehký, jak je závislý na potřebě vody, když se řítí do nitra Libyjské pouště.
Vypráví o svých pocitech před prvním letem s poštou, o zkušených pilotech, ke kterým měl velkou úctu. Zmiňuje se o svém příteli Mermozovi a jeho smrti, kterou vnímá jako bolestivou ztrátu: „Podobná přátelství člověk už víckrát nepozná. Je zbytečné doufat, že listy mladého doubku, který jsme teprve zasadili, nám poskytnou stín.“ Zamýšlí se nad tajemností oáz, popisuje život Maurů, jejich kulturu, náboženské přesvědčení a oddanost této víře.
„Až si budeme vědomi své úlohy, byť zcela bezvýznamné, pak teprve budeme šťastni. Pak teprve budeme moci žít v míru a zemřít v míru, neboť to, co dává smysl životu, dává ho i smrti.“
Antoine de Saint-Exupéry
Žádné komentáře:
Okomentovat