Někdy se bere jako součást psychologie obecné, jindy je samostatná psychol. disciplína. předmět: osobnosti jako nositelé neopakovatelného, dynamického, svérázně strukturovaného komplexu vnitřního psychického života a předmětně zaměřené činnosti na základě vrozených a získaných zkušeností
- zabývá se schopnostmi, temperamentem, charakterem atd.
Osobnost = člověk jako jedinečný psychologický celek (má i obecné rysy)
- je utvářena ve vztazích mezi lidmi a ve společnosti a v nich se také projevuje
- projevuje se jako relativně stálá, ale dynamická
- formuje se během života, nikdo se nerodí jako osobnost
Struktura osobnosti:
1) schopnosti
2) charakter
3) temperament
4) rysy
1) schopnosti – vlastnosti osobnosti, které podmiňují vykonávání určité činnosti
- nejsou vrozené, jen vznikají a rozvíjejí se na zákl. vrozených vloh
- jedna vloha může být základem několika schopností a naopak
- nejsou jediných předpokladem úspěšné činnosti
- úroveň schopností může být různá:
a) nadání – soubor vloh
b) talent – rozvinutý soubor schopností, který
umožňuje dosažení vynik. výsledků
c) genialita – mimořádně rozvinutý talent
Schopnosti rozdělujeme na všeobecné a specifické
Inteligence – je všeobecná schopnost, protože podmiňuje úspěšné vykonávání
více činností
= schopnost učit se a získané poznatky uplatnit v praxi
= schopnost řešit samostatně a kvalitně různě složité problémy
- úroveň se číselně vyjadřuje kvocientem inteligence (IQ)
- jestliže se mentální a fyzický věk shodují, IQ = 100
Vedle inteligence teoretické rozlišoval Thorndike také i. sociální a praktickou.
Podle Catella má inteligence složku biologickou (danou možnostmi výkonu mozku) a kulturně-vzdělanostní (určovanou mírou vědomostí a kultivace osobnosti, která s věkem neklesá)
2) charakter – souhrn psychických vlastností osobnosti, které se zakládají na mravních zásadách a projevují se v chování a jednání člověka
- je ovlivňován temperamentem a schopnostmi člověka
- je usměrňován rozumovou vyspělostí člověka
- není vrozený ani dědičný
- projevuje se v cílech, které si člověk klade a v prostředcích
- shrnuje a) obecné – (výsledkem společenského vlivu)
b) individuální vlastnosti – (výsledkem osobní zkušenosti)
3) temperament – dynamické vlastnosti osobnosti, způsobující prožívání a
chování osobnosti
- může se měnit i věkem
- Hippokratova teorie temperamentu: podle toho, která tekutina v těle převládá, vznikají 4 základní typy:
a) sangvinik (stab. extrovert)
b) cholerik (lab. ext)
d) flegmatik (stab. intr)
e) melancholik(lab. introvert)
4) rysy osobnosti – povahové vlastnosti (vytrvalost, upřímnost, pravdomluvnost)
Základní teorie psychologie osobnosti
Přestože psychologie prodělala v posledním století výrazný vývoj, dodnes je v jejích publikacích patrný svár jakoby dvou různých psychologií, na jedné straně -=subjektivující, chápající a vysvětlující, na druhé straně-
=objektivující, která pitvá celek duševního dění a popisuje jeho izolované složky.
Subjektivující směry chápou duševní činnost jako specifický jev odlišný od fyzikálních i chemických dějů. Při jejím zkoumání aplikují výhradně „psychologické postupy“ (empatii, porozumění aj.). Nezajímají se o její dílčí elementy, ale snaží se porozumět člověku v celku jeho životního projevu: „nestuduji maltu a cihly, ale architekturu. Např: fenomenologie, psychoanalýza, individuální psychologie, humanistická psychologie, duchovědná p. aj.
Objektivující směry aplikují na zkoumání lidské psychiky postupy přírodních věd (experiment, pozorování, měření výkonu atp.). Můžeme je přirovnat k jakési „duševní chemii“. Rozebírají vědomí na dílčí prvky a ty pak zkoumají izolovaně, nejčastěji laboratorními experimenty. Patří k nim asocianisté, tvarová ps., behaviorismus, psychoreflexologie aj.
O nejjednodušším – horizontálním modelu struktury osobnosti (schopnostech,
charakteru a temperamentu) jsem se již zmínila. Vertikální „vrstvový“ model je třeba přiřadit, aby byly žřetelné vývojové aspekty tvořící dynamicky integrovaný celek.
Model vrstev osobnosti O.Čačka(1997):
1) vrstva elementárních, biologicky a dispozičně podmíněných funkcí rozvíjených od raného dětství (poznávací procesy, emotivita)
2) vrstva komplexnějších, sociálními podmínkami určovaných a učením od dětství osvojovaných duševních útvarů (vědomosti, postoje, role)
3) vrstva od počátku dospívání samostatně volených, postupně harmonizovaných individ. egotendencí (sebeuvědomování, sebehodnocení)
4) vrstva autokultivací formovaných sebepřekračujících aspektů existence dospělého (vzdělanost ve smyslu integrace obrazu světa, moudrost, relativně stabilní hodnotové vědomí a charakter)
Žádné komentáře:
Okomentovat