Vlastnosti projekční činnosti

1.10. Vlastnosti projekční činnosti:
 výrazně tvůrčí charakter
 řešení proj. úloh je svými vstupy a výstupy na sobě úzce závislé, některé mohou i probíhat paralelně.
 požadavek na vysokou iniciativu projektantů při řešení proj. úkolů, potřebná kázeň při dodržování projekčních pravidel, konvencí.
 projekční činnost lze obtížně normovat z hl. spotřeby času a oceňovat je resp. stanovit pro toto oceňování obj. kritéria
 úrověň výsledku - hotového projektu, progr. systému lze obtížně zhodnotit kvalitu (nedostatky se často projeví až s delším časovým odstupem)

Plánování a řízení musí probíhat tak, aby uvedené zdroje byly neustále v rovnováze a aby kapacitně odpovídaly poskytovaným službám.

1.11. Projekční a programové standardy
Projekční standardy - závazné v rámci jedné organizace. Jsou to standardy, na kterých se domluví jednotliví členové projekčního týmu v rámci jedné organizacse v závislosti na jejím typu, tradicích i zkušenostech s automatizací a rozsahu zpracovávaných projektů. Mají za úkol usnadnit komunikacsi při vytváření projektů a zvýšit produktivitu práce. Jedná se o standardy v rámci životního cyklu projektu (např. určení velikosti modulů, typu dokumentace, dodržování jednotné formy komunikace, určení metod, určení doby zhotovení projektu - pracnost atd.).
Programové standardy - platí obecně, bez ohledu na charakter organizace. S rostoucím počtem různých firem zabývajících se tvorbou PV vzniká určitá potřeba standardizace. Tvorba kvalitního programového vybavení, ať už typového nebo individuálního je poměrně nákladná záležitost. Proto je nutné navrhovat a vytvářet programové vybavení task, aby bylo možné ho použít bez jakýchkoliv závažných změn po co nejdelší časové období. Vzhledem k tomu, že tempo vývoje HW se neustále zvyšuje, dochází k rychlejšímu morálnímu opotřebení a v souvislosti s tím i častější obnově výpočení techniky. Podle světového trendu se HW obnovuje zhruba jednou za tři roky. Programové vybavení by mělo mít vzhledem k poměrně vysokým pořizovacím nákladům, podstatně delší životnost. Proto je třeba ho koncipovat tak, aby bylo schopno se přizpůsobit těmto změnám. Jednou z možností řešení tohoto problému je dodržování obecně platných standardů. Dodržování zákl. strand. by mělo zajistit přenositelnost programového vybavení z jednoho typu výpočení techniky na druhý (vyšší vývojový stupeň). Standardizací v této oblasti se v současné době zabývá řada organizací. Jednou z nich je např. ANSI (American National Standard Institute). Tato organizace se zabývá standardizací v oblasti programových jazyků. Vypracovala např. standard pro programovací jazyk Cobol : ANSI Cobol, dále pak standard pro SQL. Další organizací zabývající se touto problematikou je X-Open, která vytváří standardy v oblasti otevřených systémů. Jedním z nich je např. standard XPG3, což je standard pro slučitelsnot systémů. Jednou z dalších organizacsí je Státní správa USA, která vypracovala řadu standardů FIPS (Federal Information Processing Standard). Tyto standardy se týkají oblasti zpracování dat. Další organizací je IEEE. Ta se zabývá oblastí systémového prostředí. V poslední době však klesá význam těchto organizací. Stávalo se totiž, že různé instituce vypracovaly podobné standardy, samotřejmě s různými odchylkami, a to pak způsobovalo často různé zmatky. Proto se nyní prosazují zejména tzv. "průmyslové standardy". Ty vznikají oproti předcházejícím "zdola": SW firma vyvine nový typ progr. vybavení. Pokud se tento typ ujme na trhu, stává se jakýmsi neoficiálním standardem, kterému se pak přizpůsobí i ostatní firmy, pokud chtějí být na trhu také úspěšné. Takto se tento SW stává postupně oficiálním standardem. Jedním z taskto vzniklých standardů je např. NFS (Network File System) firmy Microsystems nebo sítě typu Ethernet od firmy XEROX. Uvedené příklady nejsou
zdaleka úplným výčtem. Standardů v této oblasti existuje nepřeberné množství.