Účel SW architektury

1.3. Účel SW architektury
SW architektura určuje, z jakých SW komponent bude informační systém postaven a jaké vazby budou existovat mezi těmito komponentami. Každá z těchto komponent je popsána následujícími charakteristikami:
 funkce, které komponenta zajišťuje
 vstupní, výstupní a řídící data komponenty
 algoritmus, který předepisuje způsob transformace vstupních dat na výstupní
 vývojové prostředí komponenty (programovací jazyk, CASE, ..)
 provozní prostředí komponenty (ZSW, databáze,..)

V současné praxi se využívají 4 typy SW architektur: lineární, hierarchická, vrstvená a síťová.
1. Lineární architektura
Cílové funkce systému je dosaženo sekvenčním uspořádáním elementárních funkcí. Změna v jedné funkci může vyvolat řetěz úprav navazujících funkcí. V praxi se využívá zřídka. Další info [1] str.171
2. Hierarchická architektura
Funkce jsou uspořádány do stromového grafu. Každé elementární funkce je využito vždy právě v 1 funkci vyšší úrovně. V praxi se používá málo, většinou je potřeba jednu funkci volat z více míst. Další info [1] str.171
3. Vrstvená architektura
Funkce systému jsou uspořádány do několika vrstev tak, že funkce vyšší vrstvy mohou využívat jen funkcí nižších vrstev. Obecně jsou při využití této architektury nízké N tvorby a údržby, vysoké N provozu. + Přečíst [1]str. 182-220(detailní popis vrstvené architektury)
4. Síťová architektura
Funkce jsou vysoce vzájemně závislé a neplatí mezi nimi žádné vztahy podřízenosti a nadřízenosti. Obecně jsou při využití této architektury nízké N provozu, vysoké N tvorby a údržby. Další info [1] str.172

Pro tvorbu rozsáhlého SW systému připadají v úvahu architektury vrstvená a síťová. Pokud jsou pro systém důležité nízké náklady provozu (př. systémy pro řízení technologických procesů s dobou odezvy hluboko pod hranicí 1 sekundy) využije se síťová architektura. Ve všech ostatních případech vždy vrstvená architektura.