.2.3 Problémy s čistým ekonomickým hodnocením firmy
Kritika čistě finančního hodnocení výkonnosti v 80. a 90. letech 20.stol.
Argumenty:
- problémy s načasováním měření finanční výkonnosti (výsledky jsou poplatné minulému podnikatelskému rozhodnutí)
- nevystihují pozici podniku a trhu
- neumí hodnotit vliv inovačních aktivit a ostatních interních procesů
- neumí hodnotit vliv ostatních zdrojů mimo finančních
Vedlo to k názoru: finanční hodnocení bylo samostatně a výhradně používáno v době, kdy podniky vytvářely hodnoty pomocí práce, nikoli aplikací technologií a znalostí.
Vedlo to nejdříve ke zlepšení metod finančního měření výkonnosti:
- metoda ABC (Activity based costing)
- použití ukazatele EVA (ekonomický zisk)
- použití metod z oblasti Free Cash Flow Analysis
Nakonec v 90.letech přišli autoři komplexních metod měření výkonnosti (použití finančních i nefinančních ukazatelů)
Časový postup zavádění komplexního hodnocení:
- začátek 80.let: Peters, Waterman – určení faktorů, které vedou k úspěchu
- pol. 80.let: K.H.Chung – kritické faktory úspěchu (CSF – critical success factors)
- konec 80.let: USA – Malcolm Baldrige Award
- začátek 90.let: Model Evropské ceny za kvalitu (EFQM)
- 1992: publikace první části Balanced Scorecard (R.Kaplan, D.Norton – USA)
- 2002: Performance Prism (výkonnostní hranice) – Neely-Cranfied School of Management
Poslední tři jmenované modely se nejvíce zasloužily o rozšíření komplexního hodnocení.
Žádné komentáře:
Okomentovat