Tvorba vyhlášek k zákonu o elektronickém podpisu
Aby mohl být zákon o elektronickém podpisu naplněn, je nezbytné vydat k některým ustanovením prováděcí vyhlášky.
Zákon o elektronickém podpisu je do značné míry kompatibilní se směrnicí 1999/ 93/EC ze dne 13. prosince 1999. Tato směrnice ukládá členským státům přijmout právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do 19. července 2001. Doba od přijetí směrnice do termínu požadované harmonizace s národními legislativami dává EU prostor pro zpracování dokumentů, které uvedenou směrnici konkretizují a stanou se pro členské státy vodítkem pro zpracování jak vlastních zákonů, tak i prováděcích předpisů a pro vytvoření technického zázemí – např. pro vybudování sítě státních akreditovaných zkušeben.
Za nejvýznamnější lze v této oblasti považovat aktivity ETSI (European Telecommunications Standards Institute), EESSI (European Electronic Signature Standardization Initiative) a CEN (European Committee for Standardization). Zde již postupně vznikají návrhy dokumentů rozpracovávajících směrnici. Tyto dokumenty hodlá Úřad při zpracování vyhlášek, jejichž existenci náš zákon předpokládá, využít. Tím dosáhneme kompatibility s EU nejen samotným textem citovaného zákona, ale rovněž stanovením shodných podmínek pro vlastní fungování elektronického podpisu.
Výhody elektronického podpisu
Za hlavní přednost komunikace se zpravidla považuje možnost příjemce datové zprávy ověřit, že zpráva přichází od určitého konkrétního odesilatele a možnost ověřit, že obsah datové zprávy nebyl změněn poté, co byl elektronickým podpisem opatřen. Takové ověření probíhá zpravidla za součinnosti třetích důvěryhodných stran - poskytovatelů certifikačních služeb.
Žádné komentáře:
Okomentovat