Smlouvy pro oblast outsourcingu IS/IT

Smlouvy pro oblast outsourcingu IS/IT:
1. Smlouva o dílo
Její použití je vhodné spíše pro fázi přípravy outsourcingu (dílo je činnost časově přesně ukončená, zatímco outsourcingové služby jsou činností neustále probíhající a opakující se, byť v řadě případů po dobu určitou)
2. Smlouva nájemní
De facto každý nájem je svým způsobem outsourcingem, protože zajišťuje některé zdroje externím způsobem. S tímto typem smlouvy souvisí problém: Podle platného právního řádu není možný nájem ničeho jiného než věci a SW věcí není.
3. Smlouva mandátní
Představitelná v případě, kdy má objednatel zájem pouze o zařízení některých úkonů dodavatelem vůči třetím stranám. Dodavatel pak funguje jako prostředník. Na dodavatele by tedy byla přenesena pouze jednání, ale ve smluvních vztazích se třetími stranami by byl stále objednatel.
4. Smlouva nepojmenovaná
Nejspíš nejvhodnější. Může v sobě nést řadu prvků výše uvedených typů smluv (smlouva smíšená). Výhodou je, že záleží jen na smluvních stranách, jaká ustanovení bude obsahovat. Nevztahují se na ní ale ustanovení z jiných typových smluv (je třeba je ve smlouvě upravit).

1.3. Elektronický podpis
ZoEP vychází z principu existence certifikační autority, tedy určitého "ověřovatele informací", který ověřuje vztah mezi zaručeným elektronickým podpisem a oprávněnou osobou, vycházející z existence dvou klíčů vygenerovaných majitelem podpisu: soukromého a veřejného. Zpráva, která má být podepsána, je transformována pomocí signatářova soukromého klíče do posloupnosti znaků připojené k vlastní zprávě jako její elektronicky podpis. Kdokoliv, kdo má tedy k dispozici signatářův veřejný klíč, může si jeho aplikováním na připojený digitální podpis ověřit, zda skutečně je autorem zprávy signatář a zda zpráva nebyla po odeslání změněna.
Elektronicky podpis tedy lze vymezit tak, že jde o funkci odeslané zprávy a tajné informace, která je známa pouze majiteli soukromého klíče a lze jej ověřit pomocí všeobecně známého veřejného klíče. Jinými slovy, jde o údaj v elektronické podobě, který umožňuje zejména “spolehlivé„ zjištění původce zprávy a ověření jeho totožnosti (tzv. identifikace a autentizace), a rozpoznání toho, zda podepsaný objekt nebyl od podpisu změněn (integrita).