Objektová metodika versus CASE nástroj podporující strukturovaný přístup

Objektová metodika versus CASE nástroj podporující strukturovaný přístup
CASE nástroj je součástí metodiky, životní cyklus SW vyvíjeného objektovou metodikou proto nelze komplexně podpořit CASE nástrojem podporujícím pouze strukturovaný přístup. Nástroj podporující strukturovanou metodiku lze použít pouze jako doplněk – typicky pro návrh databáze. Pokud by se zákazník dokázal smířit s takto nízkým stupněm využití svého nástroje, mohl bych mu vyhovět. V opačném případě nikoliv.
Přínosy objektového přístupu
Problémy strukturovaných metodik:
• Oddělení datového a funkčního modelu, problém zajištění jejich konzistence
• Oddělení funkčního modelu od modelu řízení – model řízení využívá abstrakci založenou na generalizaci (tj. vyšší úroveň řízení není nadmnožinou nižších úrovní), zatímco funkční model je tvořen s použitím přístupu agregace. Důsledkem je, že řídící proces je vždy elementární, řízené funkce se ale mohou rozpadat do nižších úrovní. Zde je však rozpor, neboť řízení dekomponovaných funkcí určitého subsystému nelze považovat za podmnožinu řízení tohoto subsystému.
• Transformace konceptuálního modelu do modelu technologického – nedostatky v konceptuálním modelu se zákonitě přenášejí do modelu technologického
Objektový přístup je nepochybně krokem vpřed, neboť:
• Eliminuje výše uvedené problémy s oddělením jednotlivých modelů, dívá se od počátku na systém jako na celek.
• Eliminuje nedostatky strukturovaného přístupu vyplývající z potřeby dekompozice systému ještě předtím, než je k dispozici dostatečné množství informací (tj. top-down přístup)
• Objektový přístup umožňuje přírůstkový vývoj SW a tak výrazně eliminuje rizika spojená s vývoje IS. Zapracování změn (např. přidávání komponent, změny funkcionality) je v objektovém přístupu snazší.
• Objektová notace je z hlediska zadavatelů považována srozumitelnější než strukturovaná