Internet jako celek nikomu nepatří a nikdo jej neřídí. O vlastnictví by mělo smysl mluvit jen u jednotlivých dílčích sítí. Problém - otázka odpovědnosti - řídící struktury internetu jsou velmi otevřené, decentralizované a neformální.
Pomyslným hlavním řídícím orgánem je skupina dobrovolníků ISOC – Internet Society. Úkol podporovat a rozšiřovat základní cíle a ideály internetu, má řadu komisí a pracovních skupin, nej. IAB, IEFT.
IAB - Internet Architecture Board – podvýbor ISOC, schvaluje, ratifikuje standardy, protokoly a technologie.
IEFT Internet Engineering Task Force se zabývá každodenním provozem Internetu, navrhuje standardy, které předkládá IAB. IEFT – neformální standardizační orgán, standardy = doporučení, teoreticky nemá prostředky k vynucení jejich dodržování. Prakticky ale mají velkou sílu, rychle se stávají de facto mezinárodním standardem a jsou všeobecně akceptovány.
Konsorcium W3C – podpora rozvoje www, navrhuje a udržuje standardy a protokoly pro Web. Nezávislá, otevřená, neutrální organizace.
S pokračující komercionalizací Internetu roste vliv nátlakových skupin a lobby – nejen negativní – urychlení přijetí standardů x prosazení vlastních zájmů, získání konkurenčních výhod. Př. Sisco, Netscape, Sun, IBM, Microsoft.
Financování: náklady na provoz jsou značné – náklady na počítače i celou infrastrukturu Internetu: komunikační linky, směrovače, hw, sw. Velké částky platí vlády jednotlivých zemí – formy subvencí a dotací (akademická, vědecká sféra), platí také poskytovatelé připojení (ISP – Internet Service Provider) za pronájem komunikačních linek, koncový uživatel pak platí svému ISP za poskytované služby.
Žádné komentáře:
Okomentovat