M. Hammer ve svém pionýrském článku (již v úvodu zmiňovaném) a později ve své knize Reengineering the Corporation - A Manifesto for Business Revolution, která je jakousi „biblí reengineeringu“ rovněž stanovil principy reengineeringu. Některé z nich jsou v organizacích samozřejmě známy již delší dobu, ale nejsou systematicky a důsledně aplikovány. Principy reengineeringu jsou tyto:
1. Organizuj výsledek práce, nikoliv práci samu. To znamená organizovat práci tak, aby jedna osoba byla odpovědná za výsledný produkt (výrobek nebo službu) dodávaný zákazníkovi. Dosavadní většinou sekvenční systém, kdy jedno oddělení určuje co se má vyrábět, druhé podle toho zajišťuje technické podmínky, třetí peníze, čtvrté to vyrábí a páté to prodává, je časově náročný a nepružný. V tomto případě bude výhodnější, aby obchodník, který je zodpovědný za danou zakázku měl možnost řídit celý proces realizace této zakázky (Něco jako funkce generálního dodavatele.)
2. Určuj co a ne jak. Nech ty, kteří jsou zodpovědní za určitý proces, aby si tento proces sami organizovali. Např. v důsledku předchozí specializace útvarů došlo k tomu, že každý útvar dělá jen určitou práci a nic jiného. Když potřebují např. v dílně nový stroj, musejí o to požádat specializovaný útvar, který jediný má k tomu sice všechny potřebné informace, avšak neví přesně, co opravdu dílna potřebuje. Proto jeho jednání s dodavateli může být těžkopádné.
3. Umožni zpracování a užívání informací těm pracovníkům, kteří je vytvářejí. Např. účtárny nebo útvary řízení kvality sbírají a vyhodnocují informace, přičemž ty útvary, o nichž tyto informace jsou, se je dozvídají opožděně, často neprůhledně a někdy s obtížemi. V době centrálních databází mohou mít tyto informace k dispozici přímo ty útvary, které je vytvářejí a mohou na ně mnohem rychleji reagovat.
4. Pracuj s geograficky rozptýlenými zdroji tak, jako by byly centralizovány. Je to aplikace známého principu distribuovaných databází na hmotné objekty. Problém konfliktu mezi centralizací zdrojů vytvářející efekt zhromadňování a nepohotovostí servisu je notoricky znám. Proto je třeba globálně řídit disponibilní zdroje distribuované lokálně, tj. blízko zákazníkovi tak, aby nedocházelo ke zbytečné redundanci a operativně je předdisponovávat. Např. u náhradních dílů to vyžaduje mít dokonalou analýzu pravděpodobnosti potřeby jednotlivých náhradních dílů a rozdělit je na ty, které budou často potřeba ve všech místech a na ty, které budou potřeba jen občas a jejich dodávku operativně zabezpečit na základě globálního informačního systému o stavu zásob dílů v jednotlivých místech a jejich okamžité potřeby u zákazníka.
5. Důsledně prováděj paralelně ty procesy, které je možno paralelně provádět. Je to princip známý např. z tzv. „souběžného inženýrství“, kdy navrhujeme jednotlivé montážní celky finálního výroku současně, příp. souběžně tvoříme technologický postup a zajišťujeme materiál. Stejný princip se dá samozřejmě uplatnit i ve výrobě a montáži. Tento princip opět vyžaduje dokonalý informační systém přístupný všem účastníků.
6. Každá informace musí být zachycena pouze jednou a v jednom místě s adresnou odpovědností za její správnost. Takto zachycená informace musí být k dispozici okamžitě všem, kteří jí mohou potřebovat ke své práci. Je to vlastně princip, který přirozeně vyplývá z předchozích principů.
7. Přistupuj k návrhu organizačního řešení jako k čistému stolu, tj. neohlížej se na to, co dosud existuje.
8. Orientuj se vždy na co nejširší záběr prořezávající celý podnik.
9. Prováděj vždy radikální změny.
10. Využívej informační technologii vždy jako iniciátora a prostředek změny
Žádné komentáře:
Okomentovat