Vztah ústavněprávní ochrany menšin a mezinárodněprávní ochrany menšin.

Vztah ústavněprávní ochrany menšin a mezinárodněprávní ochrany menšin.

Vztah ústavněprávní ochrany menšin
Hlava třetí upravuje práva, která sice mají jinde v LZPS obecný režim (např. právo na vzdělání, sdružovací právo), ale která v čl. 24 a 25 se vztahují k fyzickým osobám či občanům, kteří jsou příslušníky nějaké národnostní menšiny. Nejde v žádném případě o zaručení výsadního postavení těchto skupin vůči ostatním fyzickým osobám či občanům. Pojem „etnická menšina“ uváděný v českém právním řádu vychází z dnes již překonaných představ, že některé etnické skupiny netvoří národnostní menšiny.

Čl. 24 (Zákaz diskriminace)
Příslušnost ke kterékoli národnostní nebo etnické menšině nesmí být nikomu na újmu.
Ustanovení navazuje na čl. 3 odst. 1 a 2 LZPS a specifikuje zákaz jakékoliv diskriminace, kterékoliv fyzické osoby pro příslušnost k národnostní menšině. Toto ustanovení je absolutní a nevyžaduje provedení zákona.

Čl. 25 (Práva příslušníků menšin - občanů ČR)
(1) Občanům tvořícím národnostní nebo etnické menšiny se zaručuje všestranný rozvoj, zejména právo společně s jinými příslušníky menšiny rozvíjet vlastní kulturu a přijímat informace v jejich mateřském jazyku a sdružovat se v národnostních sdruženích. Podrobnosti stanoví zákon.
Pojem „národnostní menšina“ a pojem „příslušník národnostní menšiny“ vymezuje zák. č. 273/2001 Sb., o právech příslušníků národnostních menšin takto: „Národnostní menšina je společenství občanů ČR, žijících na území současné ČR, kteří se odlišují od ostatních občanů zpravidla společným etnickým původem, jazykem, kulturou a tradicemi, tvoří početní menšinu obyvatelstva a zároveň projevují vůli být považováni za národnostní menšinu za účelem společného úsilí o zachování a rozvoj vlastní svébytnosti, jazyka a kultury a zároveň za účelem vyjádření a ochrany zájmů jejich společenství, které se historicky utvořilo. Příslušníkem národnostní menšiny je občan ČR, který se hlásí k jiné než české národnosti a projevuje přání být považován za příslušníka národnostní menšiny spolu s dalšími, kteří se hlásí ke společné národnosti.“ Na území ČR žijí tradičně a dlouhodobě příslušníci bulharské, chorvatské, maďarské, německé, polské, rakouské, romské, rusínské, ruské, řecké, slovenské a ukrajinské národnostní menšiny.
Všestranným rozvojem se rozumí poskytnutí řady práv individuálního i kolektivního charakteru, která jsou konkretizována demonstrativním výčtem. Právo na všestranný rozvoj je přímo uplatnitelné.