Smlouva o patentové spolupráci
Smlouva o patentové spolupráci (PCT), uzavřená v roce 1970 ve Washingtonu, je zřejmě nejvýznamnější prostředek globální patentové spolupráce a Česká republika je smluvním státem této smlouvy. Upravuje jedinou společnou fázi mezinárodního patentového řízení, která je následně završena národnímu rozhodnutími o udělení patentu. Dochází tím ke slevnění a zjednodušení postupu k získání patentu v zahraničí.
PCT zavádí:
1. Jedinou mezinárodní přihlášku – žadatel o patent podá u domácího patentového úřadu mezinárodní přihlášku v jediném jazyce, ve kterém určí smluvní státy, v nichž je požadovaná ochrana.
2. Jediný formální průzkum mezinárodní přihlášky – domácí úřad mezinárodní přihlášku formálně přezkoumá a předá správci systému PCT, Mezinárodnímu úřadu v Ženevě.
3. Mezinárodní rešerše – příslušný orgán pro mezinárodní rešerše provede rešerši a vydá o tom zprávu, která neobsahuje žádný závěr ani doporučení, jen výčet všech souvisejících dokumentů a publikací. Informuje tedy přihlašovatele o eventuálním neplnění podmínky novosti vynálezu.
4. Mezinárodní zveřejňování – mezinárodní přihlášky jsou centrálně zveřejněny Mezinárodním úřadem.
5. Mezinárodní předběžný průzkum – podle obsahu zprávy o mezinárodní rešerši může přihlašovatel požádat o předběžný průzkum patentovatelnosti v určených státech, který provádí úřady, které provádí mezinárodní rešerše. Úřad vydá zprávu o průzkumu a zašle ji zvoleným národním patentovým úřadům.
Po této “mezinárodní fázi“ mezinárodního patentového řízení, ať už je vyžádán mezinárodní předběžný průzkum nebo ne, může přihlašovatel vstoupit do “národní fáze“ mezinárodního patentového řízení. Pokud zaplatí poplatky, přeloží přihlášky do úředního jazyka jednotlivých úřadů, rozhodnou tyto úřady o udělení patentu v jejich státě.
Žádné komentáře:
Okomentovat