ZÁKLADY PRÁVA K NEHMOTNÝM STATKŮM

I. ZÁKLADY PRÁVA K NEHMOTNÝM STATKŮM

1.1 ÚVOD
Nehmotné statky nabývají na přelomu tisíciletí v globálním prostoru významu nejvíce se rozvíjejícího obchodního artiklu. Dynamický rozvoj techniky a technologií na bázi zpracování informací a jejich šíření směrem k veřejnosti vyžaduje právní regulaci, která umožní jednak maximální využití těchto hodnot jejich uživateli, ale také maximální ochranu oprávněných zájmů nositelů práv s nimi spojených. Statek, jenž je předmětem duševního vlastnictví, ať se jedná o umělecké dílo, počítačový program, vynález nebo ochrannou známku, dnes obrazně cestuje k lidem této planety neznaje hranic mezi státy a kontinenty. Je tedy pochopitelné, že i právní normotvorba v sobě nese výrazný mezinárodní rys, plynoucí z četných smluv uzavřených státy světového společenství.

1.2 POJEM, PŘEDMĚT A NEHMOTNÝ STATEK

Odvětví práva k nehmotným statkům, nebo také duševního vlastnictví, se vůči ostatním odvětvím českého právního řádu definuje okruhem společenských vztahů, které upravuje. Typickým znakem těchto vztahů, který umožňuje zkoumat je v rámci vztahů občansko právních samostatně, jest jejich objekt: nehmotná hodnota, která je společensky využívaná. Právě ochrana individuálních zájmů tvůrců nebo majitelů duševních statků je příčinou zvláštní úpravy dané specifickou existencí těchto statků. Právem k nehmotným statkům je soubor právních norem upravujících společenské vztahy vznikající při užití nehmotných statků.