Svoboda projevu.

Svoboda projevu.
Je jedním článkem , který uvozuje druhý oddíl Listiny a hovoří o ústavní úpravě vztahu osoby k oblasti politického , tedy věcí veřejných.
Svoboda projevu úzce souvisí se svobodou myšlení čl.15. Listina ji chápe jako právo vyjadřovat své názory slovem , písmem , tiskem , obrazem nebo jiným způsobem. Úzce souvisí s obsahem práva na informace , kde je možnost svobodně vyhledávat , přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.
Zákonné omezení obou svobod je možné jedině opatřeními nezbytnými pro ochranu práv a svobod druhých , bezpečnosti státu , veřejnou bezpečnost a ochranu veřejného zdraví a mravnosti.
Informací je údaj , který má vztah k veřejnému životu a nebo souvisí s veřejným zájmem. Zákon přitom může určit , které údaje jsou údaji chráněnými.
Ústavní zákaz cenzury je přímou platnou normou jak pro zákonodárce tak pro fyzické a právnické osoby a Listiny nedovoluje výjimek. Právo na informace odpovídá i nutnost informace o veřejném životě poskytovat. Státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti.
Na celkový čl.17 Listiny navazuje konkretizující právní úprava prostředků masmedií , zejména zákon o periodickém tisku , o provozování rozhlasového a televizního vysílání , zákony o ČT , Českém rozhlase a o ČTK.

Právo na informace podle Listiny a jeho provedení zákonem.
Právní úprava čl.17 Listiny je konkretizována v :
Zákoně o svobodném přístupu k informacím , současně s tímto zákonem je otištěn prováděcí předpis k zákonu , nařízení vlády , kterým se upravuje součinnost orgánů státní správy s obcemi při zajišťování povinností obcí podle zákona o svobodném přístupu k informacím.
Právo na informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů se lze domáhat pouze v mezích prováděcích zákonů a právě tento prováděcí předpis v českém právním řádu delší dobu chyběl , dokud nebyl přijat zákon o právu na informace o životním prostředí.
Zákon o svobodné přístupu k informacím upravuje podmínky práva svobodného přístupu k informacím a stanoví základní podmínky , za nichž jsou informace poskytovány.
Povinné subjekty jsou v souvislosti s poskytováním informací oprávněny žádat úhradu ve výši , která nesmí přesáhnout náklady spojené s vyhledáváním informací. Každý povinný subjekt musí být vždy do 1. března zveřejnit výroční zprávu za předcházející kalendářní rok o své činnosti v oblasti poskytování informací.