Práva národnostních a etnických menšin, ústavněprávní obsah, zákonný obsah.

Práva národnostních a etnických menšin, ústavněprávní obsah, zákonný obsah.
Tato problematika je zpracována : a) mezinárodním právem
b) vnitrostátním právem
Historicky starší vnitrostátní právo ( feudální ) a v něm tato problematika , která souvisela s koncem 30leté války a přechodem na nový právní systém , kde jsou zaručována národnostní práva menšin , ale z hlediska náboženského.
Menšiny : náboženské
jazykové
národnostní či etnické
Na našem území představovaly náboženské menšiny např. Židé
Menšina ( z hlediska mezinárodního práva ) – je skupina početně menší vůči zbytku populace státu. Je v nedominantním postavení a její členové , kteří jsou občany státu disponují etnickými , náboženskými nebo jazykovými charakteristikami , které je odlišují od zbytku populace a ukazují , i když jen implicitně , pocit solidarity zaměřený k zachování jejich kultury , tradic , náboženství a jazyk.
Od této definice odvíjí řada práv , které menšiny požadují od státu. Stát se zavazuje ke garanci práv jazykových , náboženských a kulturních atd. Cílem je zachování a rozvíjení identity těchto menšin.
Problematika menšin a její řešení je konfliktní. Zásadním konfliktem jsou práva menšin jako komplex versus suverenita státu ( nedotčenost státních hranic ). Práva menšin mají tendenci přednést řadu povinností na stát , až na velký tlak na suverenitu státu ( maximalistický výklad ). Stát vykládá prává menšin opatrněji tím , že respektuje menšinu a bere ne sebe povinnosti garanta .
Jaká práva menšin má stát garantovat ?
Práva menšin jsou individuální – ta se týkají jednotlivců ( příslušníků menšin ). Zároveň však jsou práva kolektivní. Některá práva mohou být realizována prostřednictvím skupiny ( právo sdružovací ).