Ústavněprávní základ petičního práva a jeho provedení zákony.
Listina chrápe petiční právo jako právo fyzických osob obracet se individuálně nebo s jinými žádostmi , návrhy a stížnostmi na státní orgány územní samosprávy a to ve věcech veřejného nebo jiného společného zájmu. Pojmovým znakem petičního práva je tedy veřejná nebo společenská odůvodněnost petice. Nemůžeme jít tehdy o úzký , ryze soukromý zájem. Petici nelze použít ve vztahu k soudu , čímž je deklarovaná jeho nezávislost .
Toto právo je ve smyslu Listiny provedeno zákon o právu petičním , který byl přijat dříve než Listiny. Petice mohou používat také právnické osoby , pokud je to v souladu s cíli jejich činnosti. Zákon chrání práva druhých tím , že petice nesmí vyzývat k porušování ústavy a zákonů , popírání nebo omezování osobních , politických nebo jiných práv občanů pro jejich národnost , rasu , pohlaví , politické nebo jiné smýšlení , náboženské vyznání a sociální postavení.
Právní řád obsahuje ještě petice speciální užívané :
při vzniku politické strany
při podpoře nezávislého kandidáta do Senátu
při podpoře kandidatury do zastupitelstva obce
při petice vzniklé ze shromáždění
Orgán veřejné moci je povinen petice přijmout a zabývat se jí. ÚS konstatuje , že subjektivní právo na vyřízení petice není ústavně založeno , a z práva podat petici neplyne subjektivní právo na to , aby petice bylo obsahově vyhověno. Podle ÚS se stanoví pouze povinnost nebráni podání petice.
Je nutné odlišovat petice a stížnosti. Stížnostní právo se týká správního práva , které upravují stížnosti obecné , odvětvové , stížnosti na soud a soudce atd. Př. 3 občané , kteří chtějí odklonit dopravu podají stížnost na OÚ. V tom případě se nejedná o stížnost , ale o petici. Petiční právo je silnější v tlaku na instituce. Stížnostní právo se uplatňuje více v soukromém právu.
Žádné komentáře:
Okomentovat