Pojem ústavního práva. Pojetí státu, jeho pojmové znaky.

A)Otázky první v pořadí zodpovídané u zkoušky (v případě, že student má STÁTOVĚDU ze zápočtu za 1, neodpovídá na druhou větu):
1. Pojem ústavního práva. Pojetí státu, jeho pojmové znaky.
Právní systém nachází pravidla své vnitřní organizace a logiku , podle níž se sám systémově člení a členil. Dochází tak k moderní době k členění na právní disciplíny ( právní odvětví ).

Z hlediska určení postavení ústavního práva v právním systému a jeho předmětu má zásadní význam zabývat se pojetím veřejného a soukromého práva. Již římský právník Ulpián vyjádřil rozdíl mezi právem veřejným a soukromým tak , že právo veřejné se týká postavení republiky , právo soukromé se týká zájmů individuí. Vymezení práva veřejného a soukromého není fixní , není definitivní , ale záleží na souvislostech ekonomických a společenských daných dobou , kdy v politickém režimu velmi liberálním právo soukromé zřetelně dominuje , naproti tomu ve státech stěžejně autoritativních je sféra veřejného práva široká a pohlcuje soukromoprávní zájmy.

Právo soukromé upravuje status soukromých osob a jejich vztahy. Na mysli se mají jak osoby fyzické tak osoby právnické ( obchodní společnosti , sdružení atd. ) , kdy právo soukromé upravuje jak právní základ vzniku soukromé osoby , tak např. smluvní vztahy těmito.

Veřejné právo upravuje především postavení veřejných osob ( institucí ) , vztahy mezi nimi a jejich vztahy k osobám soukromým. Veřejnými institucemi jsou jednak stát a jednak instituce jím vytvářené. Tyto instituce plní funkce veřejného zájmu a jsou plné či částečně státem řízeny či jemu podřízeny. Instituce veřejného zájmu plní své funkce jak uvnitř státu , tak i navenek. V tom smyslu lze ještě veřejné právo dělit na veřejné právo mezinárodní ( založené na principu rovnosti mezi státy ) a vnitřní , kde existuje vertikální vztah.

Při úpravě vztahů mezi institucemi veřejného práva a osobami soukromými veřejné právo uplatňuje autoritativní charakter ( oblast policie , branné povinnosti , stavební řízení ) , nebo součinnostní charakter ( smlouvy mezi veřejnou správou soukromými osobami ).

Vzhledem k odlišnosti zájmů , jež jsou představovány veřejným nebo soukromým právem , odlišují se i principy , na nichž jsou tyto založeny. Veřejné právo je hierarchizováno a založeno nadřazeností státu nad jinými veřejnými institucemi a nadřazeností veřejných institucí nad osobami soukromými. Právo soukromé je založeno na rovnosti a nezávislosti soukromých osob . Rozdíly jsou i v sankční oblasti , kdy právo veřejné postihuje trestně právně a administrativně právně.

Veřejné právo je souhrn právních norem , jejichž prostřednictvím se veřejná moc utváří ( konstituje ) , vykonává a ztělesňuje zejména ve státní formě. Podstatná část těchto pravidel je zapsána v právním aktu zvaného ústava. Ústava je základním pramenem ústavního práva. Současně tvoří ústava základnu veřejného práva , jehož dalšími součástmi jsou typicky práva správní , finanční , trestní. Ústava je zároveň východiskem pro odvětví soukromého práva.