– dva typy složek (liniové a štábní)
- z liniové struktury přebírá výhody jasných vazeb a kompetencí, přehlednost a krátké informační vazby
- z funkcionální přebírá specializované funkční vedoucí – vyšší odbornost
- liniová složka komplexně řídí daný útvar
- štábní složka zajišťuje dodržení zásady jediného vedoucího i při velké složitosti řízení na vyšších stupních
- štáby vznikají až od vyšších stupňů řízení (na úrovni provozů)
- štáby nemají právo rozhodovat, podílejí se na řízení zprostředkovaně
- styk mezi štáby probíhá nejen po liniových vazbách, ale i po funkčních (metodické vedení = Fayolovy můstky)
- v současnosti (nástup informatiky) tento typ struktury zastarává (těžkopádnost) – po zavedení informační techniky se využívá efektu Fayolova můstku (do databáze má přístup mnoho různých manažerů)
- těsnější spolupráce specialistů – vznik překřížené odpovědnosti (např. u konkrétního projektu)
- cílově programové řízení – stanovení cíle a určení nejvhodnějšího programu, jak jej dosáhnout
org. struktury s pružnými prvky – k hlavní org. struktuře je připojena tzv. doplňková struktura pro plnění úkolů, ke kterým neexistuje zvláštní struktura
- vhodné pro inovace či jednorázové projekty, nikoli pro rutinní činnost – vhodné zejména pro cílově programové řízení
*maticové struktury – doplnění liniově štábní struktury, dochází ke směšování pravomocí mezi nadřízeným a vedoucím projektu
- po splnění úkolu je tým rozpuštěn do původních útvarů
- výhody: rychlá reakce na okolí, možnost rychlé tvorby nových týmů, není nutno specialistů zvenčí, roste kvalifikovanost zúčastněných, zvýšená motivace, odlehčení top managementu
- slabiny: dvojí podřízenost, vyvolání boje o moc (nevyjasněné kompetence), časová náročnost rozhodování (porady), nutnost školení mezilidských vztahů (týmová spolupráce), náklady na zavedení struktury
org. struktury vycházející z činností a jejich výsledků – zaměření na výsledek, seskupování činností dle různých kritérií
*funkční struktura – tendence k centralizaci řízení (vhodné pro menší a střední podniky), velké rozpětí řízení v jednotlivých útvarech
- výhody: efektivní využití zdrojů, rozvoj kvalifikace specialistů, rychlý postup v kariéře, kontrola řízení top managementem, kolegialita uvnitř útvarů – výhoda pro týmovou práci
- nevýhody: pomalejší rozhodování, nejasný přínos jednotlivců k výsledku, nebezpečí špatné koordinace aj.
*divizionální struktura – při růstu podniku a rozšíření počtu výrobků a služeb funkční struktura zaostává à přechod k decentralizaci
- všechny aktivity potřebné k výrobě jednoho výrobku či služby jsou sloučeny do jedné divize
- rozdíl od funkční struktury – klade důraz na výstupy (kvalita, zákazník)
- členění divizí – dle výrobku či služby, dle zákazníka či skupiny zákazníků, dle místa působení
- nižší rozpětí řízení, koordinace v rámci divizí
- výhody: přizpůsobivost okolí a zákazníkům, operativní styk se zákazníky, zaměření na konečný produkt, průhlednější výsledky, přirozená výchova nových top manažerů (důraz na koordinaci v rámci divize)
- slabiny: neefektivní využití zdrojů (duplicita útvarů), nižší specializace pracovníků, upřednostňování divize před celou firmou vedoucí až k mezidivizní konkurenci, top management ztrácí kontrolu nad divizemi
Žádné komentáře:
Okomentovat