Patristika
- období raného středověku
- pater = otec, učení církevních otců jako velkých autorit
- 1. a 2. stol. - období spojeno s obranou, obhajobou křesťanství - apologetika
- 313 císař Konstantin zrovnoprávnil křesťanství Milánským ediktem
- 3. - 4. stol. - vytváření náboženských dogmat - Niceský koncil 325 - trojjedinost Boha, zmrtvýchvstání Krista
- vše pochází od Boha - Bůh stvořil svět a je jediná skutečnost
- 5. - 8. stol. - systematizace vytvořených pojmů, uspořádání náboženských pravd
Apologetika - obhajoba „pravé“ křesťanské víry – nejdříve proti Římanům, později proti sektám uvnitř církve
- Tertullianus - průkopník jednoty církve, odmítá navazovat na antickou kulturu
- „iracionalita“ - specifika křesťanství „Věřím, protože je to nesmyslné“
Alexandrijská škola - sbližuje křesťanství s helénistickou filosofií - Klímens, Origénes
Origenés (184 - 254) - sjednocoval křesťanství s platónismem, Bůh je nemateriální, neutrální,
netělesný, dokonalý, z jeho nemateriálnosti plyne jeho nepoznatelnost
Svatý Augustin (354 - 430) - nejvýznamnější patrista, formuloval křesťanská dogmata
- zabýval se pojmy jako duše, čas, stvoření, svoboda, zlo
- ve 32 letech konvertoval, 10 let pak patřil k manichejcům, studoval novoplatónské spisy
- kreacionismus - Bůh stvořil svět z ničeho - „zachtělo se mu stvořit svět“
- predestinace - předurčení prvotním hříchem Adama a Evy - člověk ztratil možnost volby, Kristovým vykoupením ji opět získal zpět
- čím víc člověk ve světě pozemském trpí, tím lépe se má v Království Božím
- Bůh dává člověku v pozemském životě hmotné statky - je na každém, jak jich bude užívat
bude - li je užívat správně a s rozumem, může získat nesmrtelnost v Království Božím
- O trojici - vše, co bylo stvořeno Bohem, má triadickou strukturu
- Bůh je nejvyšší Bytí, Pravda a Dobro (příčina Bytí, důvod Poznání a pravidlo Žití)
- O obci Boží - filosofie dějin jako zápas dobra a zla
- Theodiceia - problematika Boží spravedlnosti, řeší problémy zla na tomto světě
Scholastika
- obrana církevních dogmat
- scholastika se vyučovala na středověkých církevních školách při klášterech
- od 12. století i na univerzitách (Oxford, Sorbonna, Heidelberg, Lipsko)
- „Filosofie je služkou teologie“
- raná scholastika - (9. - 12. st.) - spor o universalie - nominalismus x realismus - filosofové se přeli se o to, zda jako původní, skutečné a reálné je považován člověk či obecná kategorie člověčenskost
realisté - nejdříve obecné pojmy - jsou předpokladem existence, před věcmi
- vycházeli z Aristotela a Platóna
- Vilém ze Champeaux, Johannes Scotus Eurigena, Anselm z Canterbury
nominalisté - obecné pojmy jsou jen jména a názvy, kterým reálná existence nepřísluší
- Johannes Rosellinus z Compiégne, Bernard z Clairvaux - Bůh je předmětem přímého nazírání
- Pierre Abelard (1079 - 1142) - u něj se už objevily první záblesky renesančního myšlení
- Ano a ne - stanovení základní metody scholastiky, sloužící k překonání rozporů v bibli – zjistit
autentičnost textu, zda autor nezměnil tvrzení, odlišit citace od vlastních názorů, kladené otázky od
vlastního řešení, v jakých významech byly termíny použity
- hlavní autoritou Písmo Svaté, k němu se kloníme, pokud předchozí metody nestačí.
- zavádí pojem intence (záměr), rozlišuje ho od činu
- „Křesťan není ten, kdo uznává dogmata a mluví o tom, ale ten, kdo žije křesťanským životem.“
Církevní řády - zdroj středověké církevní vzdělanosti
- františkánský řád - vznik 1208, založen Františkem z Assisi
- cesta naprosté chudoby, následování utrpení Krista
- zaměřen na přírodu
- dominikánský řád - založen sv. Dominikem
zaměřen na rozum, hájit církev proti kacířům
založení sv. inkvizice 1215
Tomáš Akvinský (1225 - 1274) – dominikán, autor umírněného Aristotelského realismu
- předmětem filosofie je poznávání Boha - přirozený rozum musí sloužit víře
- zdůvodnění Boží existence na základě již známých účinků - 5 důkazů:
- vše, čím je pohybováno, musí zároveň pohybovat něčím dalším. Pohyb musí tedy vycházet z
něčeho základního, nehybného, a to je Bůh - základní hybatel
- jednotlivá jsoucna jsou příčinně spojena, musí existovat nějaká první příčina, a to je Bůh
- jsoucna jsou jen možná, musí být ve věcech něco nutného, co je samo sobě nutné – Bůh
- skutečnosti jsou ve své dokonalosti odstupňovány, existuje příčina dokonalosti všech
jsoucen, nejdokonalejší skutečnost, a tou je Bůh - Platónská myšlenka
- vše je smysluplně uspořádáno, směřuje k cíli, musí být něco, co vše řídí, a to je Bůh
- Dílo: Suma Theologica - předpoklad mravného jednání - svoboda vůle
- „Trojího je člověku třeba k spáse - vědět, v co věřit, co žádat a co činit.“
- trojí ctnosti - nadpřirozené - křesťanské ctnosti (víra, naděje a láska)
- přirozené - rozumové (vědění, moudrost, opatrnost)
- získané - mravní ctnosti (uměřenost, statečnost, spravedlnost)
- dvě podoby bytí - dokonalý Bůh a bytí věcí stvořených
- tomismus - v užším smyslu filosofický a teologický systém Tomáše Akvinského, v širším
smyslu učení, rozvíjené jeho žáky i autory, kteří na něj navazují
- existence Boha není nutně evidentní, Bůh je nepoznatelný
- základem tomismu je učení o duši a poznání.
- lidská duše je netělesná, čistá forma bez hmoty - nesmrtelná, nezničitelná
- duše má tři roviny - vegetativní, senzitivní a rozumovou.
- stal se oficiální filosofií dominikánského řádu - roku 1322 byl prohlášen svatým
- roku 1879 povýšen na oficiální náboženství katolické církve.
Pozdní scholastika - v této době se již rozlišuje theologie a filosofie, každé z odvětví zastává různé názory.
- William Occam (1285 - 1347) – nominalista, radikálně oddělil filosofii a teologii
- kreacionista - svět byl stvořen Bohem, Bůh je všemocná a absolutně
svobodná bytost, tvořící vše jsoucí z ničeho
- základem všeho vědění je zkušenost vycházející od jednotlivého
- poznání Boha je nemožné
- oddělení rozumu a víry aplikoval i v politice
- Roger Bacon - anglický františkán, kritik tomismu, odpůrce scholastiky
- proti tomu, aby se lidé spoléhali jen na rozum
- klade důraz i na empirický výzkum (zkušenost, experiment)
- spory s církví, chtěl napsat encyklopedii vědění
- snažil se oddělit filosofii a theologii
- lidé by se měli učit cizí jazyky, aby přijímali a četli cizí myšlenky
v originále a zamezili zkreslení
- Dílo: O užitečnosti věd
- Johannes Eckhart (1260 - 1327) - dominikánský mystik
- myšlenka mystické smrti a zániku duše v Bohu
- věčnost a rovnost člověka s Bohem (člověk vzejde od Boha a po smrti
se k němu vrací)
- úzké niterní spojení s Bohem, naším cílem je splynutí s ním
- pronikat věcmi až k obrazu Boha, ten pak zpětně do sebe sama
- „Bůh je absolutní a absolutně dobrý.“
- zaměřen se na nitro člověka - záblesk renesančního individualismu
- Jan Duns Scotus (1264 - 1308) - pozdní scholastik, Skot s latinským jménem
- považován za nebezpečnou osobu pro církev, odmítal jí, nepovažoval
ji za důležitou - silně renesanční myšlenka
- „Je na nás, jak poznáváme boží vůli a jak k ní najdeme cestu.“
- umírněný realista, prosazuje voluntarismus - rozum důležitější než vůle
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
21. Křesťanská a renesanční filosofie
Články na hledaný výraz "Filosofie sředověku" naleznete na bezuceni.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat