Pravěké umění

I. PRAVĚK
- klasické pravěké umění se objevuje v mladším paleolitu (malířství+sochařství)

1. malířství
- barvy – minerální pigmenty, oxidy kovů (Mn), čisté nebo rozmíchané s vodou a zvířecím tukem
- nanášení rukou, kostěným štětcem se špičkou z chomáče zvířecí srsti
- technika nástřiků – úzkou kostěnou trubičkou foukal barevný prášek na vlhkou stěnu jeskyně
- spojitost s kultem lovu
a. jeskyně Altamíra (před 12000 lety př.n.l.)
- 1.objevená jeskyně s malbami
- „sály“ propojené úzkými chodbami
- obrazy bizona na stropě – zoomorfní náměty
b. jeskyně Lascaux (15-12 let př.n.l.)
- obrazy býků
- pod povrchem země – 800 zvířecích námětů

2. sochařství
- zoomorfní náměty – sošky zvířat
- drobné sošky – 10-15 cm
- materiál – kámen, kost, mamutí kly, dřevo, paroží)
- sošky žen (matek) = venuše – obličej a končetiny slabě vypracovány, zvýrazněna oblast pánve a ňadra - kult plodnosti, výraz úcty k ženě (matce)
- Věstonická Venuše – z oblasti Dolních Věstonic, z hlíny, objevena E.Daniou a J.Seidlem
- Vilensdorfská Venuše – Rakousko
- Venuše z křivou tváří

3. počátky šperkařství – jednoduché ozdoby – spony, jehly, náramky, náhrdelníky

4. keramika
- atribut neolitu – rozvíjí se v této době
- různé tvary s náznaky zdobení, užitková keramika
- druhy podle výzdoby – lineární (Bylany u Kutné Hory), vypichovaná (Praha-Šárka), malovaná (j.Morava), zvoncovitá
- dobu eneolitu můžeme rozdělit na 4 základní kultury podle zpracování keramiky:
a. kultura nálevkovitých pohárů = poháry s nálevkovitým hrdlem (sever Čech)
b. kultura kanelované keramiky = používání kanelury = žlábkování; důležitost pohřbů (Morava)
c. kultura šňůrové keramiky = otisky kroucené šňůry na nádobách (severozápad Čech)
d. kultura zvoncových pohárů = nádoby tvaru obráceného zvony, červeno-bílý dekor

5. megalitické stavby (megas = velký; lithos = kámen)
- monumentální stavby z velkých kamenů
- velké kamenné bloky, které nalezneme na zemi, na dně moří, pod pískem pouští
- SV Evropa, Anglie, Francie
- neznáme tvůrce ani smysl těchto staveb (kultovní pohřebiště, astronomické pozorovatelny)
- vysoké až 23 m, vážící několik tun

a. menhiry (maen = kámen; hir = štíhlý)
- nejjednodušší typ, vysoký kámen
- ve Francii 8200
- u nás 23 – Kamenný muž (4m, 5 tun; Klobouky u Slaného, v 19.stol.spadl)
b. kromlechy (krom = zakřivený; loch = kamenný blok) – 2000 let př.n.l.
- někdy také hrobky; stavěny z velkých kamenný desek
- angl. Stonhenge = Kamenný prstenec– jádrem je 5 mohutných bran; astronomická orientace (zakódováno přes 7100 astronom.směrů) – chrámy zasvěcené bohům
- trilit – pilíře spojené překlady
c. dolmeny – 3000 let př.n.l
- místa pohřebního charakteru – umělé jeskyně
- obřadní sály – obrovské chodby podepřené pilíře (krycími deskami)



II. DOBA BRONZOVÁ
- keramika a způsob pohřbívání rozdělili Evropu na několik kultur

1. unětická (1800-1500 př.n.l.) – starší doba bronzová
- podle nálezů z Unětic u Roztok u Prahy
- keramika střídmě zdobená, perfektně vypracovaná (nádoby s uchem dole)
- zbraně a nástroje z bronzu, kamene a kostí
- jemně propracované šperky
- tkaní látek
- specializace: kovolitectví, kovotepectví
- pohřby – ve skrčené podobě, hroby – vydlabané kameny

2. mohylová (1500-1100 př.n.l.)
- příchod nového etnika (pastevci j.Karpat a Podunají) – usazuje se v úrodných oblastech – Č.Budějovicko, Plzeňsko, Z a SZ Čechy)
- nové zbraně: dlouhé bronzové a kamenné meče, dýky, hroty
- pohřbíváni pod navršené mohyly

3. popelnicových polí (1200-700 př.n.l.) – mladší doba bronzová = lužická kultura
- žárové pohřbívání = popel v keramických nádobách
- rituální kanibalismus (obětování lidí i zvířat),
- náboženství – od anismu = víra v nadpřirozené síly k polyteizmu = zbožňování některých přírodních jevů
- opevněné osady

4. knovízská a milečská
- stř., j., SZ Čechy
- žárové i kostrové hroby.



III. DOBA ŽELEZNÁ
- znalost hrnčířského kruhu – zdokonalení keramiky
- tkaní látek
- šperky – zlato, stříbro, bronz, železo s geometrickými tvary
- ražení mincí – statérů